43 - Výlet do Limoges, pátek

9. března 2011 v 15:49 | Zuzumon
Kolem desáté, jedenácté jsme se tedy zkulturnily a přesunuly dolů do kuchyně a obýváku za ostatními. Jejich dům je obrovský, je tam spousta pokojů a bordelu :D Byly jsme varovány, ať se moc nerozhlížíme. Ale co by taky člověk chtěl od baráku na venkově, kde bydlí jen chlapi... Myslím, že to byla asi docela změna, že tam měli najednou tři slečny... Ale zas tak hrozné to nebylo a navíc ta atmosféra prostě byla tak dokonalá, že nějaké pavučiny nás vůbec nezaskočily. Kluci celé dny chodili v civilu a v botech, což sice až tak úplně nechápu.. ale proti gustu.... Jop a úplně jsem zapomněla... Adrien nám psal, že se půjde ostříhat (varování :D ), ale až asi čtvrt hodině jsme si všimly, že vlastně neni ošmikanej.. Jupíjej! :D Bavily jsme se o tom česky, ale on to pochopil a říkal: "No jo, nejsem ostřihanej... Ráno jsem zaspal a vzbudil se v půl desátý a v půl desátý jsem tam měl být...."



Ptali se nás, co chceme k snídani... Samozřejmě jsme nevěděly co a snědly bychom cokoliv, co nám dají... ale tak jednoduché to nebylo. Nejdřív jsme se tedy shodly, že si dáme kafe. Mají na to takovej ten přístroj.. A bylo moc dobrý! Pak se nás ptali, jestli tedy snídáme radši sladké nebo slané a když jsme řekly, že slané, tak se docela podivili. Nicméně jsme nakonec zasedli ke stolu a měli takový decentní švédský stůl... Bagetku, šunku, máslíčko a medík... Mňam. K tomu jsme měli koncert, protože kluci zkoušeli, aby byli připravení na sobotní soutěž.

Už tam nezbývalo mnoho jídla, pouze mnoho lidí, takže jsme museli vyrazit nakoupit. Jeli jsme do Belac, jestli se nepletu... Do carrefouru, kde jsme prošmejdili všechny uličky a nakoupili vše potřebné (například ingredience na česnekovou pomazánku, chichi). Koupili jsme tedy k obědu kuře a pak spoustu dobrůtek včetně sýrů a vína...

Když jsme se vrátili, u plotny už stáli kluci a připravovali brambory a nějakou takovou směs - brambory, lusky a tak něco. Připravili jsme stůl a pustili si do hodování po francouzském způsobu. Nejvtipnější je, že se nás vždycky ptali, co chceme pít a podobně a nikdo z nás povětšinou netušil... Ochutnala jsem jakýsi čirý anýzový nápoj (do kterého se lije voda a pak má takovou kouřovou/mléčnou bílou barvu, zvláštní..), ochutnala jsem to asi dvakrát a usoudila jsem, že se to nedá pít. Prý se to normálně pije s ledem, to by mohlo být lepší, ale obávam se, že ne o moc... :D Nakonec jsem to předala Basilovi a bylo mi nalito víno...

Všichni si postupně nanadali jídlo a pustili se do povídání, podávání baget, přidávání a podobně. Když jsme dojedli hlavní chod, přinesl se sýr (jakýsi zákusek nebo spíše předkrm před zákuskem....) a tak jsme se pustili do ochutnávání sýrů. Nemyslete si, že takováhle záležitost trvá chvíli.. to jsme už u stolu seděli dobrou hodinu a vesele se pokračovalo dál. Bylo to krásné a uklidňující.. A snad poprvé od té doby, co jsem tady jsem se cítila skutečně uvolněně a příjemně bez pocitu, že pak musím dělat úkoly a podobně. A když se všichni v klidu najedli, přinesly se jogurty... Náš pozdní oběd skončil v pozdních hodinách a jelikož bylo nádherné počasí, rozhodli jsme se jít na procházku.

Nejdřív nás překvapilo, že jedeme na procházku autem, ale když jsme zjistili, kam až máme jít... To bychom fakt neušly.. Nebo by to byl celodenní výlet... Niki si ještě vzpomněla na jeden krásný rozhovor: "Momo, proč jezdíš tak rychle? Moc se nám to nelíbí." "Tak dobře, zpátky pojede Adrien." A když pak řídil, komentovaly jsme to slovy: "Ty vole, no podívej se, jak jede, dyť jedeme tak 10 km/h." Člověk si nevybere... Asi jsme moc náročné a Adrien se příliš řídí heslem tranquillement... aneb v klidu :D

Šli jsme se podívat na menhiry, dolmény a já nevím co v blízkém okolí. Basile s sebou vzal dalekohled - normálně jím prý pozoruje ptáky. Ale k tomu až tak bohužel nebyla příležitost...

Byli jsme se tedy podívat na třech místech, ale jednou jsme nedorazili kam jsme měli, ale k nějakému rybníčku... Což bylo taky fajn, už dlouho jsem neviděla žádný rybník nebo tak něco a tak mi vodní plochy docela dost chybí. Těším se, až se pojedem podívat na moře! Juchů! Je úžasné, jak tady vnímají přírodu. Viděli jsme jak se jeden pták snáší k zemi a všichni se zastavili a pozorovali ho. Bohužel rychle zase zmizel, takže jsme ani nevytáhli dalekohled. Poslední zastávka byla ještě o kus dál. Už se začínalo stmívat, ale i tak jsme se neohroženě vydali do přírody. Šli jsme poměrně daleko. Docela mě mrzí, že jsme neviděli Limoges a okolí zelené, ale na druhou stranu bychom už se asi nedostali na kouzelné místo Roche de fées - Skála víl. Šla jsem docela dlouho vedle Basila a přemýšlela jsem strašně dlouho jak začít konverzaci až ze mě vypadla věta: "Máš holku?" "Ne. Proč se ptáš?" "Já nevim, asi abychom se měli o čem bavit..." Jsem fakt trotl :D Nicméně jsem zjistila, že pohledný zarostlý bratr je též nezadaný... Juchů :D

Došly jsme k úžasnému uskupení kamenů, kdy člověk prostě musí přemýšlet, jak se tam takhle asi mohly vyskytnout.. Vylezli jsme nahoru a kochali se. My jsme chvilku stály o kousek dál, bály jsme se, že bychom pak neslezly zpátky, ale odhodlaly jsme se a přidali se ke klukům. Zasedli jsme jako hříbečci a pozorovali zbytky západu slunce... Škoda, že jsme tam nebyli o nějakou tu chvilku dřív, ale i tak to bylo naprosto perfektní.

Cesta zpátky naštěstí nebyla tak hrozná, jak jsem se obávala.. Bylo sice šero, ale nehodili jsme žádnou tlamu, neztratili jsme se ani nic podobného. Když jsme se vrátili zpátky do jejich baráčku, čekal nás tam už tatínek kluků. Je to sympaťák, byl hrozně milej a pořád si z nás dělal srandu. Muselo to pro ně asi být zvláštní, že tam najednou měli tři holky... :D Tak jsme si s ním povídali o čechách a různých dalších věcech. Basile (kytara), Noé (baskytara) a Arthur (bicí) se zase chopili nástrojů a začali hrát. Chvíli jsem je poslouchala z kuchyně, pak mi to nedalo a šla jsem objevit jejich zkušebnu, ze které se vyklubala zároveň i pracovna jejich tatínka... :D Holky i tatínek se taky přesunuli a my jsme měly takový soukromý koncert. Musim říct, že se mi to fakt líbilo a první večerní poslech byl velmi intenzivní. Se všemi těmi zážitky se hudba smotala naprosto nádherně a úplně mě to prostoupilo... Bohužel jsem neslyšela jejich nejspíš nejlepší píseň (která se nejvíc líbí jejich tatínkovi), protože mě volala příroda. Ale i tak to byl krásný zážitek.

Bylo už docela pozdě večer, ale vlastně ještě nikdo nevečeřel a my jsme si vzpomněly, že vlastně chceme udělat česnekovou pomazánku, takže jsme se museli domluvit s kluky, co vlastně potřebujeme... Byl to docela vtipný rozhovor s Basilem a jejich tatínkem. "Tak holky, co potřebujete?" "Mno, potřebovali bychom.. takový to prkýnko na krájení." "Jasně." "Jak se tomu říká?" "Prkýnko." "A pak ještě tác nebo talíř." Podal nám tác. "Jak tomu říkáte?" "Tác." (slovo pro talíř a tác je naprosto stejné...) Všechno bylo daleko jednodušší, než jsme čekaly.... :)

Zatímco Adrien vařil dýňovou polévku, my jsme krájely, míchaly a mazaly... (docela nás zarazila otázka které víno se k tomu hodí... :D ) Ještě jsme se rozhodly, že musí ochutnat houbu, takže jsme k tomu koupily patřičně nekvalitní víno a colu. Tvářili se na to sice dost hrozně, ale nakonec všichni včetně tatínka ochutnali... Arthur ochutnal i samotné víno se slovy: "Abych věděl, proč do toho dávam tu colu..." Tatínek se nakonec uchýlil k vínu, jenže bylo nějak špatně uzavřené, takže nechutnalo, jak mělo... Tudíž nám ho doporučil ke smíchání s colou. Nicméně bylo znát, že je to "kvalitní" víno, protože pak houba prostě nechutnala jako houba. Tzn. s tím hnusným vínem je to lepší... :D

Všeobecně diskuze byla dost vtipná, když jsme říkali, že nejnižší plat je u nás okolo 350 euro zatímco u nich 1000. A že dva litry nekvalitní houby pořídí za necelé euro.. :D Stále všechny šokujeme faktem, že půllitr piva stojí méně než euro a navíc je levnější než voda... Po chlebíčcích se jen zaprášilo a dýňová polévka byla výborná. Nakonec uznali, že houba je zvláštní nápoj a k česnekové pomazánce se hodí... :D Všichni se odebrali do postele poměrně brzy, tatínek pracuje a kluci museli být připraveni na jejich velký den - soutěž. My jsme vzaly zbytek vína a coly a odebraly jsme diskutovat se do pokojíčka. Když tak nad tím přemýšlím... Nedivím se, že na všech těch fotkách vypadám tak unaveně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 10. března 2011 v 13:54 | Reagovat

Houba, hmmm, to chápu, že se tvářili divně a zkoušely jste krysu? (bílé se spritem :-)?

2 Zuzí Zuzí | 10. března 2011 v 14:26 | Reagovat

hehe.. nezkoušeli.. a pochybuju, že by se tvářili líp.. XD

3 Káááťa Káááťa | 10. března 2011 v 17:00 | Reagovat

hm.....Arthur je pekný chalan :-D

4 Zuzí Zuzí | 10. března 2011 v 17:41 | Reagovat

to máš recht :D

5 Káááťa Káááťa | 11. března 2011 v 12:10 | Reagovat

Kruci, ty si tam žiješ jak v pohádce :-) ale říkám si, že jet tam zadaná, tak to není taková sranda..

6 Zuzáček Zuzáček | 11. března 2011 v 15:17 | Reagovat

Jojoooo, jako v pohádce.. :) heleď.. oni jsou ti kluci francouzští dost plachý, takže ... :D Je mi ale jasný, Káťo, .... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama