44 - Výlet do Limoges, sobota

11. března 2011 v 15:21 | Zuzáček
Rozhovor o velbloudech: Momo mi říkal, že kdybychom se vzali, dostanu deset velbloudů. Byla jsem nadšená... Kdo by nechtěl deset velbloudů? :D Nakonec z něj ale vylezlo, že může mít čtyři manželky... Tak jsem mu říkala, že asi né a že to má celkem drahý... Čtyřicet velbloudů už je docela dost.


Ráno proběhlo poklidně, u snídaně bylo klasické dilema, co asi tak budeme snídat, nakonec to padlo na müsli. Adrien mi pak ukázal, jak si francouzi čistí zuby a Niki se rozčilovala, že machrujem, když si čistíme zuby vestoje :D Všichni se připravili a vyrazili jsme. Marti, Niki, Momo a já jsme jeli do města, na prohlídku Limoges, a ostatní jeli odvézt nástroje a pořádně se přichystat. Prohlídka města byla úžasná, je to krásné město. Vyfotila jsem netradičně nekonečné množstí fotek a viděli jsme spoustu věcí včetně koncertu nějakého orchestru na náměstí.

To už jsme byli hladoví, takže jsme vyrazili jíst kebab. Pak se řešilo, co se bude dít... Bylo odpoledne, ale Adrien stále neměl čas a Martinka se chtěla na chvíli vrátit k sobě na kolej, kam jsme nakonec vyrazili. Momo říkal, že si chce opakovat, takže zůstal v autě a my jsme zůstaly u Martinky... Niki na chvíli vytuhla, já jsem se chvilku brouzdala po netu a Marti se zkulturňovala. Dali jsme si kafe a po jisté době, jak to je asi holkám může trvat (musel to umět už i pozpátku), jsme se vypravili za Momem, že můžeme vyrazit.

Koncert byl v nějakém městečku poblíž Limoges, když jsme tam dorazili, Adrien nebral telefon. Seděli jsme tedy v autě a diskutovali. Když už se nám to zdálo dost dlouhé, rozhodly jsme se vylézt ven a pokusit se najít místo konání. Byla to přímo ta budova, vedle které jsme stáli. Gorily nás částečně pustili dovnitř a nechali Moma, aby se poohlídl po Adrienovi. Naštěstí objevil aspoň Arthura, že prý Adrien je někde vzadu a zvučí něco, pokud se nepletu.. :D Chvíli jsme tam postávali, ale gorilám se to nelíbilo, takže jsme se rozhodli jít ven, že pojedem do krámu koupit si něco k jídlu a pití. Už jsme seděli v autě, když se k nám vyřítil Adrien s Arthurem.. Cože se děje, že by určitě domluvil, abychom tam mohli zůstat, ale nakonec jsme stejně vyrazili. Vyfotila jsem je a pak udělala fatální chybu - nedala jsem si foťák do tašky ani na krk... Takže když jsem vystupovala z auta.. krásně se vykulátel na beton. Zděsila jsem se, ale vypadalo to, že mu nic není. Jen to tak vypadalo, je totálně zničená obrazovka... Mno, co se dá dělat.. :( Jinak ale foťáček funguje.. Uf.

Dali jsme si "francouzskou" večeři - bagetu, sýr a víno. A pak jsme spokojeně vyrazili na koncert. Už sice přesně nevím, co se řešilo, nicméně Niki chtěla říct, že kluci jsou uvnitř budovy a místo toho řekla jsou uvnitř lahve (bouteille místo batiment)... Což rozpoutalo jeden z mnoha záchvatů smíchu... :) V sále jsme se usadili jako většina přítomných na zemi a čekali, než se začne něco dít. Momo se ovšem sebral relativně na začátku a jel zpátky do Le Mans, aby se mohl učit na pondělní test.

Během večera měly hrát čtyři kapely, které soutěžily o účasti na festivalu. Na závěr ještě měla hrát vítězná kapela z minulého roku. Všechy ty kapely hrály dobře. První byla taková více punková a z těch všech se mi asi líbila nejméně, protože se mi to všechno zdálo pořád dost podobné. Další byla taková víc.. hmm, jak to říct, elektronická? Prostě tam byl klávesák a hrál se všelijakými efekty a měli zpěvačku, to bylo pěkné. Další kapela byla SKAčková. Bylo jich nekonečné množství a všichni měli barevné a ulítlé oblečky, bylo to veselé a plné energie. Dokonce to trochu rozproudilo i frantíky. A poslední hráli Argyle. Šly jsme je povzbudit přímo před pódium.. trsaly jsme, házely hřívama a fotily... Frantíci nechápali a Argyle se dobře bavili a povzbuzovali nás.

Pak následovala odmlka, vítězná kapela z minulého roku, běhemž jejich vystoupení se rozhodovala porota... Šly jsme se na chvilku vyvětrat a potulovaly jsme se tam a hledaly místo, kam si sednout, jelikož už nás dost bolely nožky.

Šup a bylo rozhodnuto... Zvítězili Argyle, tudíž byl důvod k oslavám... V tom sále jsme se zdrželi ještě peknou chvíli... Všichni tam postávali a povídali si a my jsme seděly v povzdálí na židličkách a obdivovaly jsme dobrou hodinku tři bratry jak náctileté slečinky... Tatínek kluků byl taky na koncertě, ale už jel domů. Adrien nás měl odvézt domů, ale my jsme ho už hodnou chvíli neviděly, tak jsme šli pátrat, jestli nám náhodou neujel, kdoví, co bychom dělaly.. :D Naštěstí tam byl a řekl nám, že se bude pokračovat dál do města. Zase jsme usedly na židličky a napůl usínaly a nabíraly síly na zbytek večera. Pak se kolem nás prořítil Noé, jestli chceme pivo, a aniž by čekal na odpověď, okamžitě nám naplnil kelímky. To "už" jsme se začali sbírat, že se pojede. Tempo bylo přímo úměrné množství francouzů, takže když jsme se přesunuli před budovu, zase jsme tam postávali.

Všimla jsem si, že se Niki nebezpečně třese ruka a že by na mně brzy mohl skončit obsah jejího kelímku, takže jsem se přesunula do bezpečné vzdálenosti. Nicméně asi o dvě minuty později se už třásla celá, nejen zimou, ale smíchy a snažila se dát kelímek Martince, která nechápala, co se děje. Niki už se tam pomalu svíjela na zemi, supertřesoucí ruku ve vzduchu a já jsem se k ní přiřítila se záchvatem smíchu a osvobodila jsem jí od kelímku :D To už jsme se smály úplně nehorázně, frantíci pobaveně koukali, ale ani když jsem se jim snažila vysvětlit, co se děje, nepochopili.

Naštěstí pak následoval přesun a konečně jsme se dostali do hospody, která byla nechutně přelidněná. Pak tam byla nějaká panika, že se asi půjde pryč a něco se stalo. Ale všichni byli zmatení a nikdo nevěděl, co se děje.. Nakonec lidí trochu ubylo a my tam zůstali. Stála jsem tam v koutě s Adrienem a nějakým klukem, který se jmenoval Yannick, jestli se nepletu... A dokonce prý spolu hráli v kapele, která večer vystupovala...

Pak na nás mávali ostatní, tak jsme se přesunuli do středu dění a konečně jsem se mohla vyfotit se třemi bratry.. Juchůůůů! XD Veselili jsme se až do pozdních... nebo spíše brzkých hodin, až se tam asi zavíralo a my se museli přesunout.

Brouzdali jsme uličkami, hledali jsme místo, kam bychom mohli zapadnout nebo kde bychom se mohli napapat. Všechno probíhalo beze spěchu, brouzdali jsme uličkami, postávali a konverzovali jako by se nic nedělo a bylo odpoledne a teplo... :D

Konečně jsme našli jeden otevřený kebab, všichni si koupili dlabání, papalo se a vyrazili jsme vstříc traktoru a domovu.
Chvíli poté, co jsme dorazili ke klukům, prý vstával jejich tatínek.. Mno a my si šli lehnout zmoženi po náročném, ale nádherném večeru!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gilmorka Gilmorka | 18. března 2011 v 21:34 | Reagovat

Tak jsem se nedozvěděla, jestli Noe ten mikrofon snědl.

2 Zuzi Zuzi | 19. března 2011 v 1:32 | Reagovat

to je veřejné tajemství..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama