47 - Testík

16. března 2011 v 11:53 | Zuzík
Jsem v režimu tranquillement a absolutně nemám chuť na tom něco měnit. Zpomněla jsem ještě zmínit jeden rozhovor s Arthurem.. Bavili jsme se s ním, když jsme v neděli odjížděli, bylo už po čtvrté a odjezd v nedohlednu. Říkaly jsme, že všichni francouzi mají dost času a všechno dělají tranquillement. Arthur na to odpověděl: "Ne, to je jenom rodina Moussetů..." :D



Tak jsem si právě napsala testík z literatury, který trval tři hoďky.. Pohodička, že? Nejdřív jsem si říkala, co tam sakra budu ty tři hodiny dělat a že určitě usnu, počůram se, nebo mě sežere žaludek. Nic z toho se nestalo... Byla jsem s rozborem textu hotová za půl hodiny, pak nastal čas bloumáním nad tím, co tam napsat a co mám asi napsané v poznámkách (ukrytých v batohu) o autorovi. Následující dvě hodiny jsem potila krev a hledala alegorie, které byly skryté samotnému autorovi, Niki na tom byla podobně. Občas jsme na sebe hodily zoufalý pohled, ale nevdaly jsme se... Dalo mi pak celkem práci dát do kupy všechny svoje myšlenky, takže když zaznělo půl jedenácté, neměla jsem přepsané ani písmenko. Začala jsem tedy zuřivě přepisovat text a prohrála jsem. Poslední odstavec jsem nestihla opsat, jednu z nejdůležitějších částí textu... Bože! Úplně mě to rozhořčilo :D

Zato teď jsem už v klidu... Poslední test tento týden hotov, takže už mam klid. Až na to, že se na příští týden musím naučit na test z lingvistiky a přečíst knížku a pochopit jí do posledního písmenka... Ale co, c'est facile! (to je jednoduchý!) :D

Zpátky do minulosti

aneb jak probíhala středa....

Ptali jsme se kluků, jestli by se s námi chtěli večer kouknout na film. Říkali, že mají hodně věcí do školy, takže se nejspíš budou doma šrotit. Usoudily jsme, že tedy budeme mít taky pohodový studijní večer, přece jen toho bylo tento týden víc než dost...

K večeru mi najednou volal Adrien, zvedla jsem to, trochu zmatená a psychicky nepřipravená na telefonát ve francouzštině. Mluvila jsem tak tlumeně a vyděšeně, že si Adrien myslel, že jsem spala. Říkal, že jim odpadl badminton, jestli s nimi chceme jít na chvilku posedět. Říkala jsem, že jo, ale že se musím domluvit s Niki a že mu za chvilku napíšu. Takhle to zní, jako bychom si skvěle pokecali, nicméně realita byla jiná.. Byla jsem totálně zmatená a říkala jsem pořád co? co? a když jsem něco odpověděla, nerozuměl mi pro změnu on... a souvislosti a významy mi docházely až pár minut poté, co je vyslovil. Nicméně tedy jakmile jsem mu řekla, že mu napíšu, jsem položila telefon, aniž bych řekla ahoj. :D

Mezitím jsem začla psát Niki, že se musíme bleskově připravit a vypadnout, viděla kluky z okna a já bleskurychle vymýšlela, co bych jim asi tak mohla napsat. Mezitím mi přišla zpráva, že vyráží a že jestli chceme, máme za nimi přijít. Rychle jsem mu odeslala zprávu, ať počkají, že jsme tam za minutku a říkam Niki, že jestli je ready, ať tam za nima jde.. Vůbec nechápala proč, protože je mezitím viděla odjet... :D Byla už hotová a já tady poletovala a zjistila jsem, že jsem nejedla, takže jsem si rychle vyndala něco k jídlu. Mezitím mi ještě zavolal Adrien, že už jsou tam a jestli teda chceme přijít, zase jsme se nemohli domluvit, protože už jsem byla absolutně vypsychlá z toho spěchání (zvykla jsem si na životní styl tranquillement...), nakonec jsem mu řekla, že tam budem za půl hoďky, házela jsem do sebe jídlo a mezitím mi napsal Fodé, že mam zpoždění, že Niki už šla a vzhledem k tomu, že blbne FB, tam byla šedivá, takže jsem zpanikařila a vyletěla z domu s myšlenkami: Proč sakra šla, když jsem jí ještě nenapsala? :D

Když jsem jí to pak říkala, tak Fodé jí prý taky napsal, že už jsem šla, takže vlastně díky němu jsme odcházely dřív. Smály jsme se té situaci celou cestu do Mulligan.

Sedli jsme si, povídali a byly jsme rády, že jsme vypadly z našich minipokojíčků. Kluci nejdřív vypili první pivo a pak se začali dělat, že půjdou... Nicméně pravidlo jednoho piva platí i ve Francii, takže jsme si šli zahrát kulečník... nebo biliárd? Já nevim, nerozumím tomu a ani nevím, jak se to píše :D Byla to celkem veselá hra, hrála jsem s Vincentem proti Niki s Adrienem a projeli jsme to naprosto stylově :D

Nicméně pak už jsme museli vyrazit domů, což nebylo úplně ideální, protože jsem byla rozjuchaná a připravená na další akci... :D Niki si prý šla radši lehnout... Hehehe.. :) Nakonec jsem si zavolala s našima a vyprávěla jsem jim o svém superzmateném odpoledne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sochy Sochy | 16. března 2011 v 21:40 | Reagovat

Bože, chtěl bych psát testy jako Ty... *slint*

2 Zuzu Zuzu | 17. března 2011 v 19:33 | Reagovat

hehe.. je mi to jasné.. píšeš.. ale nevím, jestli bys chtěl rozebírat zrovna tohle.. :D ale mě to taky baví, jen se až tak úplně nechytam, když oni už o tom ví daleko víc věcí než my.. ale co.. to dám! :D

3 agleskala agleskala | 18. března 2011 v 15:51 | Reagovat

ahoj:)
jsem ráda, že jste se nev(z)daly ;P
hlavně jestli do návratu nezapomeneš češtinu ^____________________^
Dneska začíná seminář se strejčkem v Rakovníku tak si na nás vzpomeň :) zvláště až budeš v v modu tranquillement
=^.^=

4 Zuzí Zuzí | 18. března 2011 v 18:46 | Reagovat

ahojky :) hehe..:))) jop, vzdávat se to nesmí, ale chuť na to byla obrovská.. to teprv pak zjistíš, že vlastně toho zvládneš docela dost.. sic to byla asi dost prasárna, ale nevadí :D Jooo, o semíku vím, už na něj myslím (téměř) v kuse tak týden... užijte si ho.. a myslet na vás budu samozřejmě celou dobu :) mód tranquillement je super věc, ale když musim hnout kostrou a pořádně něco udělat, tak to není úplně ono, no.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama