54 - Lenost

5. dubna 2011 v 20:54 | Zuzík
Komu se nelení, tomu se zelení... Nebo jak se to říká... Mně to lení a zelení se mi stromečky před oknem... Krása. Ještě trochu víc motivace se učit a psát nesmyslné práce... a bylo by to ideální. Jinak je tady všechno nějak naruby. Tak vám nevím, ale nějak jsem si myslela, že strom nejdřív zezelená a pak teprve rozkvete... Tady je to nějak naruby.. většina stomů je rozkvetlá, ale málo z nich je zelených :D

Občas nevím, jak nazvat další článek, ale dneska mam v záloze ještě jeden název: Čas radosti veselosti.. :D Dnešek se fakt vyvedl :)

Dnešní den začal vypnutým zvoněním mého mobilu, ještěže vrní, ale vrněl z poněkud nezvyklého místa... Nebyl jako obvykle na poličce, ale v baťohu, což signalizovalo, že cosi není v pořádku. Místo budíku mi volala Niki, položila jsem to a koukla se na zprávu od ní, byla z půl devátý, jestli už jsem mezi živými, tedy vstanutými. S pocitem, že mám ještě tak patnáct minut čas (v devět začínala hodina) jsem se dobelhala do koupelny a osvěžila se horkou vodou. Pak mi došlo, že asi neni půl, ale později... a bylo asi za tři minuty devět, to mě pobavilo, takže jsem hned měla ještě lepší náladu... :D Za chvilku slyším ťukání na dveře a chichotání: "Ty ještě spííííš?"
"Ne, už ne..."
Nakonec jsme usoudily, že nemá cenu chodit na hodinovou přednášku, Niki se ještě na chvilku u mě natáhla a já se v klidu nasnídala. Před další hodinou jsme šly zaplatit nájem a zjistila jsem, že vlastně nic platit nemusím, protože už přišly penízky z CAFu... Jupííí, mám o 225 ojro vííííc. U Niki nastal jakýsi podivný problém, ale to určitě vyřešíme!

Na oběd jsme šly s Cassie a klucí přišli moc pozdě, takže jsme s nimi neprohodily ani slůvko, škoda... Zato po cestě na další hodinu jsme potkaly Arnauda a Emanuela z županovky a prohodily s nimi pár slov... To bylo fajn a sranda.. :D Říkali, že byt uklízeli do šesti, to si celkem mákli... :D

V Carrefouru jsme si koupili super čerstvou bagetku a nakládaný sýr, takže jsme se už těšily na večeři... Jenže ta nás měla čekat až po poslední dvouhodinovce... Trochu jsme měly strach, protože jsme měly dostat výsledky z testu.. Ale vůbec jsme se nemusely bát, máme 12 bodů!!! Jupííííííííí... Takže když vyhořím z civilisation a literatury, bude to v pořádku.. :D Už abych se začala učit na Johna.. jejejej :D

Pak ještě hláška z minulé hodiny: "Vous utilisez le Petit Robert?"
A Niki na to: "To je sprosťanda...." :D

Na Campus Soir máme Marie.. Je jen o pár let starší než my a nějak jsme se s ní začaly po hodinách bavit a občas nám nosí filmy ve francouzštině :) Jednou odpoledne jsme ji potkaly a jako správný kámošky jsme se pozdravily a opusinkovaly :D A to se vyplatí... Předminulý týden (jop, jsem hoooodně ve skluzu i se psaním blogu.. flákám to, koukejte mě popohnat, ať máknu! Přece jen je název tohoto článku adekvátní.. :D) jsme už měly školy plné zuby.. Pořád byly samé testy a ještě jsme byly ve středu celý den ve škole a když jsme se konečně dostaly domů, měly jsme se akorát najíst a pak zase "hurá" do školy, nehledě na to, že jsme si ještě měly připravit novinový článek a pak ho na hodině prezentovat. Rozhodly jsme se ale užít si sluníčka, takže jsme popadly našeho kamaráda Daupina a vyrazily s ním na vyhlídku místo Campusu. Konečně jsme se trochu uvolnily a pokecaly.

V pondělí jsme se pak bavily s Marie, jestli musíme ve středu taky prezentovat ten článek a ona řekla, že nemusíme, že se bavíme i normálně, takže ví, jak mluvíme a že navíc chodíme na všechny hodiny... Jupíííí, dvě mouchy jednou ranou! XD

Taky jsme se tu dožily zdražení!!!!!!! Mlíčko už nestojí 0,55, ale 0,59 centů! :D

Vzhledem k tomu, že jsem pozadu, házím sem najednou zbytek fotek z března... Tudíž sem musím přihodit historku s Anonymem... To byla přezdívka jednoho kluka z karate... Už od začátku se na mě usmíval a vůbec to byl asi první člověk, se kterým jsem se tam bavila... A jeho jméno jsem zjistila teprve až po necelých dvou měsících :D Jmenuje se Maxence... Zvala jsem ho jednou na koncert, ale bál se, že nikoho nebude znát, tak nepřišel... Pak jsme se bavili a když jsem mu vylíčila, že se tam nikdo moc neznal a že to bylo fajn, zalitoval a ptal se, jestli někam jdeme ten večer... Samozřejmě jsme šly, takže jsme se domluvili, že mi zavolá...

Volal mi v devět hodin, že už je na zastávce u univerzity. V devět... chápete?? :D Já jsem teda nechápala, rozhodně je poznat, že nechodí do města... Měly jsme jít se španěly! Takže jsem nepočítala, že vyrazím dřív jak v půl desáté... Řekla jsem mu tedy ať přijde ke mně, protože jinak by musel příliš dlouho čekat na zastávce.. Pustila jsem se do turbo úklidu, protože to tady vypadalo nepopsatelně zabordeleně (Mates, maminka a táta určitě pochopí.. hmh, možná víc lidí :D). Nicméně to bylo docela fajn.. povídali jsme si, navečeřela jsem se a mezitím se k nám přidala ještě Niki... Psala mi na FB: "Jste tam u tebe, jo?"
"Ne, jsme venku, ale mam s sebou noťas a kabel mam hozenej oknem." a pro jistotu jsem dodala "Jo, jsme u mě."
"Si děláš pr*srandu*del? Jsem ti na to skočila."

Seznámily jsme ho s Borisem a najednou jsme zjistily, že je půl jedenácté a v jedenáct se zavírá kuchyňka, kde jsou španěláci... Ten večer se vydařil... Při odcházení z kuchyněk byla Niki veselá a mám tušení, že chtěla zaklepat na čísi dveře.. nebo je odposlouchávat.. těžko říct, nicméně se k nim naklonila příliš rychle a chudák si dala do nosu... A když jsme se vrátily pěšky před koleje, Niki povídá: "J'ai mal au jambons." (Bolí mě šunky.) místo "J'ai mal aux jambes."

Rozhovory na xichťáku nám jdou, další následoval asi druhý den, kdy jsem Niki připomněla příhodu se šunkama. Píšu tedy: "Ve 20 to nestíham."
"Já taky ne. To byla úplná p*blbost*a."
"To mě rozesmálo jako blázen."
"Já se tu válim na zemi kvůli šunkám."

Asi vám to nebude připadat tak vtipný, ale... Chudáci naši sousedi... :D

Příhoda s nosem byla znovu vytasena na zastávce tramvaje, kde s námi stál Adrien a Miguel s kamarádem a Niki se ujala vyprávění. Když se dostala k části s nosem, chtěla to názorně přednést a znova si rozbila čumák, tentokrát o automat na jízdenky... To už jsem se smála na celé kolo a Adrien jaksi pohoršeně pronesl, že jsou okolo lidi, jako by nevěděl, že smích léčí....... :)

Jinak dobrá zpráva! Příští týden nás čeká jen 10 testů! :D
(Ano, měly jsme strach, že jich bude víc...)

Pak už jenom jedna zkouška a hotovo.. Drobný detail je, že rattrapage (oprava testů) začíná až když odjíždíme.. Ale pohoda, my to dáme už příští týden! :D Pas de soucis!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivie Ivie | E-mail | 7. dubna 2011 v 0:01 | Reagovat

Ti Francouzi musí být z vašich výbuchů smíchu fakt vyděšení haHAHA:D:-P
Vaše příhody, přeřeky a komentáře jsou fakt dokonalý:D Jen tak dál-ať se my tady taky pořádně pobavíme:D
10 testů? To zvládnete;)Jste přeci geniální.(Tranquillement:D)

2 zaori zaori | 8. dubna 2011 v 11:31 | Reagovat

mno, myslim, že nejen frantíci.. :D pokusím seeeee.... mno, nakonec jich mam 11, ale tak co... :D to se poddá :) jj... díky za podporu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama