58 - Punkový výlet

18. dubna 2011 v 22:57 | Zuzák

Neuvěřitelné. V pátek jsme vyjížděli po páté hodině z Le Mans do Nantes a vrátili jsme se v neděli ve čtvrt na tři v noci. Dneska se mi asi bude dobře učit, už teď mám chuť jít spát a Niki bacil bacil, takže se nezmůže na nic...


V pátek dopoledne šel net, takže jsem akorát dopsala blog, šla na oběd, pak na test a po testu se honem připravit na cestu do Nantes... Chvíli po páté dorazil Adrien, šel nám naproti s igelitkou, že dělali piknik a jestli si může nechat nějaké jídlo u nás v ledničce... Niki se nechtělo šplhat až do čtvrtého patra, tak jsem šla k sobě a vzala si i pár věcí, na které jsem zapomněla. Když jsem se vrátila, vypadlo z Adriena, že bychom si měly vzít deky, že se neví, kde budeme spát... Jop, mohl to říct dřív... :D Rozhodly jsme se, že pro ně skočí Niki k sobě. Za chvíli vychází z budovy, ale nic nenese krom smíchu... Zapomněla si klíče... :D Pak jsme se dohodli, že se stavíme v Carrefouru a budeme economiser - šetřit, koupili jsme bagetky, sýr a něco trochu k pití.

Adrien vyndal svou papírovou GPS a vyrazili jsme. Papírová GPS je téměř neužitečná věc.. :D Na hlavní směr to sice stačí, ale na orientaci ve městě nic moc... Zvlášť když tam je asi sedm kroků za sebou úplně stejných. Trochu nás tlačil čas, Argyle měli hrát první, a my jsme na (teoreticky) správné odbočce, která nás k nim měla dovést, zabloudili a dostali jsme se do vesničky Carquefou (či jak se to jmenovalo.. :D) Volali jsme tedy Basilovi, jak se k nim dostaneme... Naštěstí měli začít dýl, než v původních osm hodin, to bychom těžce nestíhali.

Našli jsme tedy správnou cestu do Nantes a jeli jsme podél Loiry... Instrukce zněly: až uvidíte jeřáb, zabočte doprava. Ha! V dálce vidíme jeřáby, zaradujeme se, ale ne na dlouho, protože popojíždíme o kus dál a vidíme další jeřáby... Byly všude!!!!! :D Takže jsme sice měli víc času, ale už to zase začínalo být dost těsné. Zase jsme jim volali, Adrien ani nepoznal, že u telefonu není Basile, ale Arthur a pak mu předali Isabelle. Když s ní domluvil, tak říkal, že vůbec neví, kdo to byl.. :D Ještě chvíli jsme bloudili, ptali se na cestu, až jsme se dobloudili! Zaparkovali jsme a běželi jsme jako Forrest Gump! Co na tom, že jsme to vzali ze špatné strany, takže jsme oběhli celou budovu a ještě jsme běželi před teráskama všech barů. To musel být pohled, musela jsem se smát už při běhu jenom té představě.. :D

Dorazili jsme do baru, přivítali se s Davidem a Isabelle, ze které se vyklubala Adrienova teta :D Koupili jsme si pití a začal koncert! Kluci museli být fakt rádi, že tam jsme.. Jednak byli první, což je dost nevděčná role... ani místní... takže my jsme měli celé před-pódium pro sebe a pořádně jsme na ně zapařily... Klukům se to líbí, takže nás vždycky povzbuzují, což je fajn... takže to vlastně byl koncert pro nás :) Dvacet minut uteklo jako mrknutí... Škoda, ale i tak to bylo super.

Pak jsme se přivítali a přesouvali různě ven do baru, ale většinu večera jsme strávili venku u svítících kruhů a řeky. Zběžně jsme se podívali na jejich konkurenci a skvěle si popovídali a popili :D Niki s Noem se vypravili po žebříčku až k samé hladině řeky, kde bylo strášně bahna, takže pak byli pořádně špinaví... :D

Došlo i na "domácí" zásoby a kultivovaně jsme venku pili z plastových kelímků víno :D Klukům chutnalo, přestože stálo pouhých 2,16 a to je co říct! :D Pak nám kluci začali přinášet pivo pro všechny a Noé se mě ptal, kdo to platí. Říkala jsem, že asi Arthur a on na to: "Ahá, to platí Joseph (tatínek kluků)." :D Nakonec to neplatil Joseph, ale Basile... :D

S Noém dokonce přišla řeč na Megadeth a Tenacious D... :D A po koncertě jsme zůstali na místě a pogovali, že to bylo hnedle jako doma… Ti naši frantíci jsou fajn :) Akorát jsem v sobotu zjistila, že mam asi tak tři modřiny, těžko říct, jestli to bylo ze zuřivého poga nebo z karate (nebo z domácího násilí; ehm až na to, že bydlím sama samotinká) :D

Nakonec jsme spali všichni u Adrienovo tety nasardinkovaní v jednom pokoji a ráno se Niki vzbudila a kdo to na ní nekouká škvírou ve dveřích? Dva prcci - Harry a Eliot. Dlouho neodolali a vtrhli dovnitř mezi bandu australopitéků. Lítali tam, skákali a hráli si, někteří to snášeli těžce, zbytek se jenom smál… Harry prý skočil z matrace přímo Niki do obličeje :D Jo, musela to být na zemi sranda…

Kluci bohužel museli odjet brzo, protože někdo z nich musel brzy do práce. Všichni se tedy začali oblékat a zjistilo se, že někdo jakýmsi nedopatřením vylil u postele vodu, takže někteří měli mokré oblečení. Jejich odjezd byl tedy stylový. Laurent měl na sobě tričko, trenýrky a sluneční brýle a Arthur odcházel bez trička. Opravdu pěkná podívaná :D Tak jsme se všichni řádně opusinkovali na rozloučenou a kluci nám odjeli, fakt škoda (ještěže už brzy pojedeme do Limoges :))

Isabelle a její přítel David hledali nový byt a šli se na nějaký podívat, vzali s sebou malého Harryho a my jsme se měli starat o Eliota. Adrien se natáhl na gauči a Niki ho brzy napodobila. Snažila jsem se s malým bavit, ale on si docela vystačil sám, když seděl u počítače a hrál hru. Začala jsem se nudit, takže se mi začalo chtít spát a usoudila jsem, že se na chvilku natáhnu na zem. Pomalu jsem se začala propadat do říše snů, když se ozvalo : « Á, pomožte mi někdo ! Já nevim jak dál hrát. »

Takže jsem se snažila posbírat a když jsem se otočila, malej Eliot se zrovna otočil a spatřil tři mrtvolky, co si asi tak říkal ? :D Pomohla jsem mu rozflákat skálu a všechno zase bylo fajn. Šly jsme pak s Niki ulovit něco k jídlu v kuchyni. Na stole bylo spousta jídla, ale bohužel bylo absolutně všechno sladký…

Pak následovalo další hraní s Eliotem, kterému jsme dosti nerozuměly.. ale byla to sranda, dokud nezačal být moc rozjívený… Pak mě vytočil, ale naštěstí to s dětma relativně umím, takže jsem si s ním poradila… Asi nebyl moc zvyklej, že mu někdo oporuje, tak se na chvilku naštval, zabořil se do křesla, mračil se, ale pak ho to přešlo a zase jsme si hráli dál. Přinesl nám dřevěnou puzzlíkovou mapu Austrálie, ať jí složíme. Panečku, to byla věc… Jednak to bylo dost složitý, jednak brejlit na ty kousky, lámat si hlavu, která se ještě vznášela na oparech alkoholu… Ehm, ale nakonec se mi podařilo je úspěšně složit.

Když se vrátili Isabelle s Davidem, nechali jsme si vysvětlit kudy se dostaneme do města a vyrazili jsme se podívat na Nantes. Jak můžete vidět na fotkách, je to krásné město (plné jeřábů :D ), ačkoliv nám, tedy spíš Adrienovi, vysvětlovali cestu asi čtyřikrát, chvíli jsme bloumali kudy jít, ale naštěstí nás vedl instinkt správně a hned jsme došli k řece a vzápětí ke krásné japonské zahradě na ostrůvku na řece. Bylo to kouzelné místo, člověk si připadal úplně jako v nějakém ráji a ne uprostřed velkého města. Byla tam spousta lidí, kteří tam jedli nebo si prostě jen užívali krásného počasí. Pokračovali jsme dál a usoudili jsme, že máme hlad, šli jsme si tedy něco koupit, že si taky uděláme piknik.

Rozhodli jsme se pokračovat dál s nadějí, že ještě objevíme nějakou trávu, kde se budeme moci rozvalit. Nejdřív to vypadalo nadějně, nakonec jsme ale došli až k pomníku a nikde nebyla žádná pěkná travička. Vyšli jsme schody u pomníku, usadili se na chvíli na zídce a najednou zjistíme, že naproti sedící stylový páreček jsou Adrienovo kamarádi z Limoges. Ten kluk byl správňáckej.. Na hlavě měl čepku zpod který na nás koukaly správně odrostlý vlnitý vlásky, byl lehce zarostlej, kolem krku omotanou šálu a na sobě kostkovanou košili vyhrnutou nad lokty, džíny a kšandy jen tak volně plandající a takový správňácký boty.. :D Fakt stylovej frantík a navíc prý kreslí komixy! Chvíli si tam povídali, my se snažily poslouchat, ale místama to bylo těžký... Jakmile začnou mluvit moc rychle a nespisovnou mluvenou francouzštinou, je to konec :D Spousta slovíček je jiná, nemluvě o verlan (prohození slabik ve slově, tzn. fou = ouf), to je úplnej konec.

Pak jsme se s nimi rozloučili a ačkoliv jsme měli hlad a byli jsme utahaní, pokračovali jsme ke katedrále, protože už byla jen kousíček od nás (po příjezdu jsme s Niki zjistily, že o kousek dál byl prý ještě nějaký châteaux či co). Katedrála byla impozantní... Už z dálky mě fascinovala obrovská okna a když jsme se octli přímo před vchodem... páni. Pořád mi hlava nebere, jak zvládli něco tak úžasného a obrovského postavit. A ty detaily? Krása.

Po procházce uvnitř katedrály jsme se vydali rovnou zpátky do japonské zahrady s myšlenkou "už abychom tam byli". Všichni jsme byli uťapaní a hladoví. Do zahrady jsme vstoupili mostem do nebe a ulovili jsme kousek trávy ve stínu s výhledem na řeku a baráčky. Nejdřív jsme se pustili do jídla a pak jsme se všichni natáhli. Nějak jsem ale nemohla usnout, takže jsem rušila Niki a pozorovala jsem kolemjdoucí. Prošlo kolem pár individuí, ale převažovalo množství pěkně oblečených lidí. Rozhodně dobrá inspirace :) Pak kolem taky prošel jeden úplně úžasnej páreček... Vím, že jsme se nad nimi s Niki rozplývaly, ale už si nedokážu moc vybavit, jak vypadali..

Jel okolo i nějaký vozíčkář, což mě rozesmálo, ale ne, že bych se snad smála jemu... Obdivovala jsem ho, jel si tam sám na procházku a kochal se přírodou. Kdybych tam jela já a kochala se přírodou, určitě bych skončila v řece a tomu jsem se musela smát... No jen si to představte.. :D

Když jsme se dostatečně vyleželi, přičemž jsme se asi čtyřikrát přesouvali do stínu, protože sluníčko by nám uhnalo akorát tak úžeh, rozhodli jsme se jít na kafe, rozloučit se s Adrienovo tetou a vyrazit do Le Mans. Nepotkali jsme žádnou kavárnu, tak jsme šli rovnou k tetě a ta nám nalila pivo (haha, taky mě to pobavilo :D ) a pustili jsme si Hortona, což je úžasný animáček pro dětičky.

Tu najednou volá Basile Adrienovi a co se nedovíme... Zapomněl si kytaru v klubu, kde hráli, takže tam musíme večer jít a vyzvednout mu jí... Ještě teď se musím smát, když si na to vzpomenu... Jak si tam sakra mohl zapomenout kytaru? :D To si ještě pamatuju moment, kdy odnášeli nástroje do auta... Nicméně chudinka kytara zůstala přehlédnuta :D Ale to je punk! Pas de soucis, Basile! :D

Dali jsme si kafe a místo diskuze s dospělými v kuchyni jsme se s Eliotem a Harrym dívaly na Hortona. Ve francouzštině s francouzskými titulky... Jop, double vzdělávání se :D Pak se zase odebrala teta s Davidem a Harrym na další prohlídku a my jsme zase hlídali Eliota. Usnula jsem a Niki s Adrienem se dívali na nějaké úžasné pořady v televizi (prý naprostá hrůza).

Pak se vrátili, chvilku jsme všichni zasedli v obýváku, povídali si a vyzvídali cestu ke klubu. Snažila jsem se poslouchat, abych věděla kudy kam, ale pozornost vždycky vydržela jen chvíli, tak jsem doufala, že Adrien si to bude pamatovat, i když vypadal, že šlo všechno jedním uchem dovnitř a druhým ven :D Ještěže nám teta napsala papírek s navigací :) (ehm, ať žije papírová GPS xD) i tak jsme se pak málem ztratili :D

Vyzvednutí kytary proběhlo bez problémů, vyfotili jsme si okolí při západu slunce a tak jsme vyrazili do Le Mans kolem deváté. Předpokládaný příjezd byl tedy kolem jedenácté, jenže osud tomu nepřál... :D Respektive nám dopřál punkovou jízdu domů. Tak tedy jedeme, tuším, že bychom měli jet přes Angers, nicméně Adrien jaksi najel na dálnici směrem do Bordeaux, mohli jsme si udělat další výlet nebýt toho, že nás ten týden čekalo 10 testů a že to je asi 400 kilásků. Při první příležitosti jsme tedy odbočili, ale místo toho, abychom zamířili přímo do Angers, jsme se vrátili zpátky do Nantes, kde jsme v okolí bloudili celkem dlouho... Je to tu strašně blbě značený, takže jsme všichni byli zmatení. Spatřím Angers, zaraduji se, ale Adrien, že mam najít papírovou GPS, že chce vědět, po jaké silnici jet a tak zase míjíme odbočku Paris, Angers. Už jsem začínala bejt lehce vytočená, Niki se probudila a zjistila, že jsme po hodině jízdy stále v Nantes... :D Jakmile jsme podruhé viděli Angers, obě jsme do Adriena začaly hustit, že určitě máme jet tam. A ještěže tak... Jinak bych ho musela zabít, nebo bychom tam jezdili dodnes.

Protože už bylo dlouho a řízení je namáhavé, Adrien usoudil, že zastaví a na chvíli si zdřímne. Pak jsme zase vyrazili a spotřebovávali poslední zásoby a když jsem pronesla: "On va mourir." (Umřeme.) Niki vyprskla smíchy posledních pár loků vody na moje opěrátko a celé přední okýnko. Ještěže si Adri ničeho nevšiml a mně to aspoň zvedlo náladu :D

Vzhledem k tomu, že jsme nevečeřeli, chtěla jsem si dát kousek bagety (té, co jsme koupili v Le Mans v Carrefouru :D ) a čokolády z Adrienova pátečního pikniku. Vezmu tedy čokoládu na mně ležící a zděsím se, jelikož už je to jenom obal. O chvilku později zjišťuji, že jsem čokoládu vysypala na sebe... (kdybyste pak viděli ty tříčtvrťáky... určitě by vás nenapadlo, že to je čokoláda... :D ). Jedeme okolo Angers, vypadá celkem dobře i když z něj moc není vidět, ale nikde není označené Le Mans. Všichni začínáme být nervózní, jsme unavení a chceme už být doma. A pak najednou vidíme: LE MANS. Kdybychom na to měli sílu, jásali bychom radostí. Místo toho Adrien zavelí chci spát a staví se u benzínky. Všichni jsme vytuhli. Vzbudily jsme se s Niki a usoudily jsme, že se vyvětráme a skočíme pro něco k jídlu, že jsme vlastně vůbec nejedly. Během papání v autě se probudil Adrien, že prý je pořád unavený. Vyvětrání mu prý nepomůže, že se asi dá kafe... Tak jsem mu řekla, že by možná stačilo se najíst, že nevečeřel... :D Tak se divil a usoudil, že to není špatný nápad. Po noční večeři jsme vyrazili domů, dorazili jsme tedy kolem čtvrt na tři po dlouhé punkové cestě. Byl to úžasný výlet a byť ta cesta byla lehce nervy drásající, aspoň je na co vzpomínat!

2657 slov? Wow.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káááťa Káááťa | 19. dubna 2011 v 12:31 | Reagovat

Paráda!:) heele,, Zuzáčku, mám na tebe prosbu. mohla bys mi schovávat a posléze i přivézt pár etiket z francouzských  vín??

2 zaori zaori | 19. dubna 2011 v 14:46 | Reagovat

Káťo... můžu ti je přivézt i s flaškama :D mam tu z nich výzdobu na skříni :D ale tyjo, radši se mi ještě připomeň, znáš mou hlavičku děravou :))

3 Jíťa Jíťa | 19. dubna 2011 v 21:55 | Reagovat

úúúúžasnýýý, teda u punkový cesty sem se fakt zasmála.D:D a ta japonská zahrada, úžasný místo a ta katedrála, já tak zbožnuju ty barevný okna a mrtvej Adrien v zahradě :D:D:D co ste mu to provedly,že takle zdechnul:D ae teda četla sem tendle článek asi 20 minut...ses nějak rozepsala...pak budeš moct skoro vydat knížku :D

4 zaori zaori | 20. dubna 2011 v 2:43 | Reagovat

Jíťa: :D jo, my jsme se taky na výletě pobavili :D jj, Nantes je krásné město, kdybys nevěděla, kam jet, tak určitě doporučuju :) hehe, my nic, akorát jsme večer předtím lehce pařili.. a navíc on je unaven téměř pořád.. :D wow.. páni.. :D jo, všimla jsem si, že jsem se nějak .. rozšoupla :D taky mám takový pocit... :D Mno dokud vás to baví číst, tak je věechno v pořádku... :D :)zatííííím a měj se fanfárově ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama