71 - Softyvins a kočička s fouskama

29. května 2011 v 19:55 | Zuzák
Vzhledem k tomu, že jsem dneska tvrdě makala (protože jsem dostala první záchvěv paniky po obdržení emailů od našich profesorů.. ale což, pět testů za dva dni bude přece brnkačka jako vždycky), píšu za odměnu blog. Asi bych sice měla makat dál, ale myšlenky a nápady mi tak víří v hlavě, že se prostě nemůžu udržet... Stejně bych se na to nesoustředila.


Vzhledem k tomu, že administrativa ve Francii šlape skvěle, mám výsledky z předmětů, na které jsem nechodila a pro změnu nemám ty, kam jsem chodila. Tudíž mám 17 kreditů a modlím se o 3 další, ale ty prostě budou.

Ještěže v Le Mans pořád prší, takže nemusím litovat toho, že jsem zavřená celej den na pokoji. Dobře, je tady asi tak sto stupňů, takže toho stejně až tak moc nelituju. Ono jenom přejít z jedný budovy do druhý (chytře oblečena v černém) je peklo. Je to tu skoro jako na poušti Gobi. Docela se divim, že stromy jsou ještě zelený, když tu za poslední 4 měsíce pršelo asi dvakrát (a u Joja jednou, ještěže je zemědělec a vůbec ho déšť nezajímá).

Doprčic, zapomněla jsem ještě říct, že nám Miguel uvařil oběd. Mexické jídlo, které se jmenuje kesa dia (nebo kesa diya? hmh, fakt nevim) a to je tortila se sýrem, k tomu jsme měli fazole a čerstvé rajčátko. Bylo to jednoduché, celkem rychlé a především dobré (a taky jsme si to už dělaly s Niki a bylo to super). + slíbené fotky z minule:


Kde jsem to skončila s vyprávěním? Aha, 4. května.

Jak jsem nastínila ve včerejším článku... Převážnou většinu následujících dnů jsme strávily s Vincentem a Adrienem. Ve středu jsme se na ně jako tradičně šly koukat, jak hrajou tenis. Samozřejmě když jsme tam dorazily, tak se z tenisu spíš staly šaškárny a kluci si pak už moc nezahráli... :D Ale mam pocit, že jim to zrovna dvakrát nevadilo a my jsme se snažily pokaždé přijít pozdě, aby si aspoň chvíli pořádně zahráli. Taky nám vždycky nabídli, jestli chceme hrát, ale mně se tentokrát nechtělo, protože jsem byla nachcípaná a nebylo mi zrovna hej.

Když usoudili, že šaškáren bylo dost, začali jsme se bavit, co s načatým podvečerem. Co takhle jít do kina? Jo, proč ne? Hmh, nic nedávaj, takže asi ne. Vincent nadhodil, že by se mohlo jít k němu, protože všichni jeho spolubydlové jsou zrovna pryč... My jsme se šly ještě převlíct, protože přece tam nepojedem v teplácích, že jo? Kluci říkali, že si teda máme chvátnout, přece jen mají druhý den zkoušku.

Chvátli jsme si a za chvilku už se jelo autama... Niki jela s Vincentem a já s Adrim. Očividně chtěl konverzovat, takže pustil rádio a přidal na hlasitosti. Hmh, nicméně já jsem to nevzdala a tak jsem se ho ptala, jak to vypadá s naším teoretickým výletem do Lyonu... Jestli můžeme jet s ním a přespat u jejich maminky. Řekl, že to vypadá bledě a že mamince ještě nezavolal a že do auta (abychom mohly jet do Breuilaufy a na koncert Argylu) se se všema věcma z jeho bytečku nevejdeme. Samozřejmě mě to zrovna dvakrát nepovzbudilo, takže moje nálada klesla někam k bodu mrazu. Zabořila jsem se tedy do křesílka, hypnotizovala nějaké místo a vymlouvala se na to, že mi není moc dobře. A taky nebylo. Vincent se pustil do vaření, protože jsme měli všichni hlad (výjimečně všichni a ne jenom medvědi). A na nás bylo vybrat film. Nakoukly jsme tudíž do složek a objevila jsem tam hrstku zajímavých filmů.

Jak jsem říkala, kluci museli brzo vstávat, tak jsme si film pustili už asi v deset hodin a volba padla na Život Davida Galea (hlavní role - Kevin Spacey a Kate Winslet). Je to poměrně pochmurný a komplikovaný film, takže koukat na něj ve fránině byla hračka (ještěže jsem to viděla předtím, i tak jsem měla co dělat.. :D ). Během koukání se upekly zapečené brambůrky a tak jsme si pošmákli. Film byl ze začátku trochu dlouhý a kluci dost rýpali, tak jsem měla trochu strach, aby se jim to líbilo, ale pak to dostalo grády a konečně uznali, že to je dobrý film (přestože dabing byl fakt příšernej). Vincent všem nabídl přespání... Prázdný barák v kombinaci s tím filmem mu přišel trochu strašidelnej. Kočička s fouskama se vymluvila na to, že věci na zkoušku má u sebe, takže jela domů. My jsme byly jako tradičně líné a přijaly nabídku. Přece jsem bodyguard už několik let a navíc jsem nemohly nechat chudáka Softyvinse samotného... (co kdyby ho chtěla sníst strašidla? nebo nedej bože nás po cestě domů)

Jen tak mimochodem, Softyvins je Vincentova přezdívka, jak vám jistě došlo. Takový má i mail... a má tak i pojmenovanou nějakou složku v noťasu.. A nám se moc líbí, tak ji používáme.. Niki ho pak chtěla takhle oslovit, ale nějak se jí to v puse pomotalo a tak je z něj i Vinsysoft. :)

Ráno jsem byla ještě mrtvější než večer, rýmička mě dostihla. Ale mohly jsme naštěstí vstávat asi jen pět minut před odjezdem, protože jsem si akorát umyla čumáček a mohla jsem jít (jo, Softyvins nás hodil ke kolejím, jsou totiž po cestě k němu do školy).

Vůbec nevím, co jsme ten den dělaly... Tipla bych to na nic. To totiž děláme dost často a jde nám to fakt skvěle. Kdyby mě za to někdo platil, tak jsem nechutně bohatá.

Ve čtvrtek večír byl koncert v Baroufu, tak jsme se tam rozhodli zase hromadně jít. Já jsem si navíc v pondělí (ono slavné tequilové soirée) psala s Manu a asi čtyřikrát jsem se ho zeptala, jestli se uvidíme, tak jsme se domluvili, že jo... Že taky dorazí do Baroufu na koncert.

Vzhledem k tomu, že jsem toho měla strašně na práci.. Eheheh, nestíhala jsem a tak jsme tam vyrazili trochu později.. A kluci tam nakonec šli hned na začátek, tzn. výjimečně jsme na ně nemusely čekat.

Dorazily jsme do Barouf, kde bylo poměrně slušně narváno, kluci stáli u pódia, tak jsme se k nim musely prorvat davem. Vincent byl v tranzu, že se s námi ani nepozdravil a já se mu nedivím, ti muzikanti hráli fakt skvěle (navíc to byl jeho šálek kávy). Byli tři - bubeník, kytarista a hammondista. Nešálí vás zrak, hudební nástroj hammond existuje a je to fakt vychytaná věcička a respekt těm, kteří ho umí ovládnout. Pro nic netušící je to takovej "nástroj složenej z více nástrojů". Popíšu to slovy laika... Má to dvoje klávesy a spoustu tlačítek na různé efekty a přepínání čehosi (už si přesně nepamatuju, co nám o tom kluci říkali) a k tomu to dole má takový "klávesy", na který se hraje nohama a je to vlastně basová linka, pokud se nepletu. Takže musíte zvládat dělat asi tisíc věcí najednou a navíc ten týpek ještě občas zpíval. Taky jsem z toho byla vyvalená, podupávali jsme do rytmu, lehce tančili a pak jsme se přivítali s Manu, který si pak ze mě dělal srandu, že s nima hraju, když smrkám. Bylo to strašně fajn.

Manu se pak od nás odtrhl za svými kamarády a my bádali nad tím, co budeme po koncertu dělat. Všichni jsme byli hudebně naladěni a vzhledem k tomu, že u Softyho je spoustu hudby na deskách, bylo rozhodnuto celkem rychle.

Začali jsme tedy dělat playlist a pak jsme seděli a leželi v křesílkách a Softy nás zkoušel z písniček. Všichni jsme naprosto vyhořeli. My s Niki taky proto, že pouštěl i francouzské songy, které neznáme... Když jsme usoudili, že jsme dost unavení, šli jsme lovit pelechy. Adrien spal u Hadriena a já v pokoji Davida. Rozhodla jsem se spát sama, protože jsem byla nachcípaná, tak abych na ostatní neprskala bacily. Kočičce došlo, že si zapomněla kolo u Baroufu a Softy na to: "Já myslel, že to víš, tak jsem ti to neříkal." Mno a tak kolo bylo opuštěno venku a vyzvednuto až druhý den.

Ráno jsem se vzbudila celkem brzy, ale nikde nikdo. Všichni ještě spinkali. Nevěděla jsem, co mam dělat... Jestli se vrátit domů nebo počkat na Niki a co se vlastně bude dít. Nakonec jsem si sedla dolů a začala jsem si číst knížku o francouzských jménech. Musim říct, že charakteristky, které jsem četla na ty lidi sedly, celkem mě to překvapilo.

Po nějaké době jsem slyšela, jak se někdo probral z mrtvých. Byla to kočička, že prý půjde koupit croissanty k snídani a tak jsem chtěla jít s ním. Nicméně první decentní problém byly moje botky (vytahla jsem po dlouhé době svoje skvělé botičky na superpodpatku) a druhý byl, že by nám neměl kdo otevřít. Vyslala jsem teda kočičku samotnou a zůstala jsem tam, abych mu pak mohla otevřít. Niki asi probudily dveře a protože nechtěla, abych jí utekla, přiběhla dolů. Mno, ale tranquille.. Seděla jsem v křesílku :)

Mezitím se vrátil Adrien, tak jsme se rozhodli přichystat snídani. Mně byl přidělen čaj (zlá rýmička! chtěla jsem kafe) a Niki s Adrienem se chopili kávovaru a hloubali, jak se ten stroj asi používá. Chvilinku jim to trvalo, ale protože jsou to šikulové, kafe se povedlo. To už se vykutlošil i Softy, takže jsme společně zasedli ke stolu s croissanty, pain au chocolat, máslem a marmeládou. Byly jsme poučeny, že kafe nebo čaj z mističky není nic zvláštního (frantíci totiž s oblibou cokoliv máčí v čemkoliv - jako croissant s marmeládou v kafi nebo jednohubky s česnekovou pomazánkou v dýňové polívce). Snídali jsme, povídali si a měli jsme se fajn. Začali jsme se bavit o parku Arche de la Nature (čti árš de la nat.. no to je jedno, vždycky si vzpomenu na němčinu a pak by se to přeložilo jako zadek přírody, pěkné, ne? :)), který se nachází na okraji Le Mans a zjistili jsme, že tam nikdo z nás nebyl. Je to ale dost velký park a usoudili jsme, že by stál za vidění... tak jsme se dohodli, že se tam půjdeme podívat. Vymysleli jsme bojový plán, že si Adrien skočí pro kolo, my na něj počkáme (pustily jsme si hromadu českých písniček a hlavně ty z pohádek.. hehehe :D) a pak se vyrazí k nám na kolej - převlíct se a přezout se (přece jen boty na podpatku a park se k sobě zrovna dvakrát nehodí) a pak hurá do Arche de la Nature. Bylo tedy jasné, že ten den nic neuděláme, ale nám to bylo jedno... Chtěly jsme si kluky pořádně užít, než nám odjedou na stáž.

Do parku nás měla dovést slečna GPSka, jenže byla nějaká zmatená a my jsme skončili kdesi, kde byl zábavný park pro děti (a my s Niki jsme tam samozřejmě hned chtěly jít :)). Ale přece jen se nám zdálo, že jsme dorazili na místo a tak jsme se vydali na cestu. Prošli jsme tedy kolem toho skvělého parku, pak kolem nějakého políčka a došli jsme k mostu přes řeku k budovám, které byly .. hmh, kdoví co... Prošli jsme areálem (a my s Niki jsme trochu tušily, že se tam asi normálně neprochází) a vydali se po cestě dál. Pak jsme přece jen došli k parkovišti přímo u vchodu do Arche de la Nature. Koukli jsme do mapky a zjistili jsme, že tam jsou nějaké rybníčky a že by nebylo marné tam jít, když je takovej hic.

Zapadli jsme ale do lesíka, takže se to celkem fajnově dalo přežít. A tak jsme šli a šli a šli až jsme došli někam, kde zase byla mapička a kluci zjistili, že jsme šli úplně na opačnou stranu. Nevim, co to s nima je... jestli jsou úplně blbí nebo jim jenom horko zatemnilo mozek... ale když na mapičce vidim, že rybník je vlevo, nepůjdu do prava, ne?

Pak jsme začali hrát hru, kdy si jeden něco myslí a zbylí se ho ptají a snaží se uhodnout, na co myslí... Byla to docela sranda a nejlepší bylo, když Softy vymyslel věc a pak z něho vylezlo, že ji asi neznáme :D Neznaly. Ale nevadí... Byla sranda poslouchat, jak je to kulatej kovovej nástroj ve velikosti cca mno.. jak to říct.. trochu větší než rychlovarka? (zrovna mě nic lepšího nenapadlo.. :D) Bohužel si nepamatuju, jak se jmenoval. Procházka byla poměrně dlouhá a viděli i jsme zvířátka a pohladily jsme si s Niki koníčka. Cesta zpátky byla sakra dlouhá a dvakrát tak delší, když vidíte, že by to bylo o dost kratší, kdyby tam nebyl plot. Tak jsme ťapali a ťapali, až jsme doťapali na parkoviště. Někteří byli překvapeni, že už jsme tam (ti kluci mě nepřestávaj udivovat) a když jsme se vraceli, zjistili jsme, že jdeme přes soukromý pozemek. Ale což, nedalo se nic jiného dělat, tak jsme šli. Samozřejmě tam na nás u těch budov (mlýn? nebo prostě něco takovýho zvláštního :D) začal někdo volat. Postrašili nás, že se tam nesmí chodit a jak jsme se tam vzali... Pán říkal, že nám sice oni nemůžou nic udělat, ale že mají psy. Haha. Mno, byl celkem vtipnej (jako fakt :)) a asi si myslel, jak nás vyděsil, když jsme s Niki nepíply ani slovíčko. Omluvili jsme se, že jsme neviděli žádnej nápis soukromý pozemek (asi tam fakt žádnej nebyl) a vyrazili jsme konečně k autu. Domů jsme se dostaly celkem pozdě... Takže jsme se tak akorát najedly a pomalu přichystaly na večerní akci u (pro změnu) Softyho... Ale o tom až příště... :)

P.S. Kdyby vás zajímala moje nejčastější činnost, pak je to mytí hrnečku na kafe. Asi z toho brzo vyrostu. Už se těšim domů, kde těch hrnečků je podstatně víc. Nebo si udělam konvici kafe a používat budu jeden. Nebo víc jen tak pro radost. Muhahaha.

P.P.S. Děda mi zrovna poslal zprávu. Moc mě to potěšilo až na to, že byla prázdná :)) Hehe, už to napravil a poslal mi jednu pěkně vydatnou :) Díky moc, dědo, to mě vždycky potěší.

P.P.P.S. Včera jsem si pustila tuhle písničku:
a byla jsem díky ní tři hodiny kdesi v časoprostoru, takže jsem neudělala nic a navíc jsem šla spát ve tři ráno. Výhra. Šla bych spát i dýl, ale říkala jsem si, že jsem čas využila už dostatečně a že bych měla spát přece jen trochu i ve Francii, protože to vypadá, že doma spát nebudu.

P.P.P.P.S. Ironie mi fakt moc chyběla, ale už se ke mně vrátila zpátky, prej se budeme zase kamarádit, ale asi mluví jenom česky. Smůla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pikolka Pikolka | 29. května 2011 v 22:50 | Reagovat

Jo, to jídlo se jmenuje quesadilla a ten nástroj hang (pozn. red.) :)))

2 Káááťa Káááťa | 30. května 2011 v 9:13 | Reagovat

Když jsem tak na tý jedný fotce viděla ru parádní sbírku flašek od vína...Zuzáááčku, jestlipak jsi ještě nezapomněla na tu moji prosbu? :-)

3 Ivie Ivie | E-mail | 31. května 2011 v 9:27 | Reagovat

Ta písnička je úžasná. Tak mě napadá, že si konečně Mr Nobody musím pustit. A nebo počkám, až přijedeš a mrknem na to spolu;) Budu tu přeci celý červenec - a budu bydlet koooousííčeeeek:D:D Btw když jsem rozklikla tenhle příspěvek, potěšila mě jeho délka;) Zuzáčku, já to fakt asi vytisknu a nechám z toho udělat knihu. To by bylo supeeer:D

4 zaori zaori | 1. června 2011 v 13:28 | Reagovat

ahááááááááá, no.. mam ještě mezery ve vědomostec.. :D díky, Piki :)
Káťa: ááááááá, trochu zapomněla no.. :D ale teda úplně přesně nevim, jak je sundam.. ale pokusím se.. kdyžtak ehm... přivezu flašky.. :D lol
Ivie: viď? :)) jo, uvidíme.. nevim, jestli teda chci koukat na ten film tak často... ale možná, že jo :D jsou tam pěkní herci.. :D lol ... jj, to je akt.. hustý :) jůů, tak to mam radost, ještě jich bude určitě spousta.. nestíham to psát.. (mno, ještě to budu dávat do kupy, protože tam je spousta chyb a dost toho tam určitě chybí, tak si ještě počkej.. :D třeba to pak vydam :))  hihihi... bylo by to fajn.. :D lol

5 Ivie Ivie | E-mail | 1. června 2011 v 14:36 | Reagovat

:D jj dáš to do kupy, vydáš a já dostanu podepsané vydání, juchuuu:D:D

6 Káááťa Káááťa | 7. června 2011 v 16:49 | Reagovat

:-D :-D hele se sundaváním si nekaž den, mně stačí tak tři, tak mi prosííííím vezmi klidně jen ty flašky, já už se s tím nějak poperu :-D

7 Softy Softy | 29. srpna 2011 v 9:51 | Reagovat

Salut Suzi !
Tu vas bien?
Comment ont été tes derniers examens?
Bisous!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama