76 - Nesuteční náhoďáci

9. července 2011 v 11:42 | Zuzák
teda náhoďačky :D (pokračování z Erasmu odloženo na neurčito)


Před cestou a během cesty jsem byla nervózní jako snad nikdy. Pravda, potvrzení změny LA a zkouška ze stylistiky mě taky slušně rozhodily, nicméně tohle bylo fakt mocný a navíc dlouhý.

Kolem jedné máme tedy sraz na CANu s Niki a hledáme nástupiště č. 9 a ¾ (á, Harry Potter už se blíží, budu na to muset vytahnout kočičky, chci to vidět!!!)... teda 1. Není těžké ho najít, žádné procházení zdí, jen přejít přes silnici a pokračovat o kousek dál.

Loučíme se, nastupujeme do vlaku a jako velký holky vyrážíme do světa bez jistoty, že v Paříži seženeme lístek na TGV (a za slušnou cenu (jen za jeden den to z 54 ojro vylítlo na 72, takže to vypadá, že se asi plácnem trochu přes kapsu)).

Niki sedí u nějaké zrzaté slečny, které málem ujel bus v Plzni, protože kouřila :D a já vedle nějaké sympatické babičky. Je puštěnej film, s radostí zjišťuji, že běží v angličtině, tak se koukám. Prvních pár minut se nemůžu dostat do příběhu, přece jen už běží hoďku, ale nakonec se mi to fakt líbilo. Slaďák hadr a tak si trochu posmutním, ale ne moc, jedeme přece do Francie... :D

Zastavuje se relativně často a na hranicích s Německem se zdržíme déle, než je očekáváno a nabíráme zpoždění. Nevěděla jsem, že se ještě takovéto kontroly dělají, fakt mě to překvapilo a byli to hrozní bubáci :D

Stavíme v Mannheimu (nebo jak se to jmenuje) a dalších městech. Postupně vystupují cestující a uvolňují se místa, tak si s Niki přesedáme, abychom měly dost prostoru a mohly si v klidu odpočinout. V noci jsem vůbec nemohla zabrat a když jsem skoro usínala, byla zastávka. Doufám tedy, že přes den to bude lepší. Doufání bylo marné, pouští další film a ještě jeden, který jsem už dlouho chtěla vidět, zase nespím. Pak naštěstí dávali něco, co mě nevzalo, tak jsem si pustila do uší Cimrmany a poklidně jsem po obědě podřimovala. Na to, že jsme měli třičtvrtě hoďky zpoždění, jsme přijely do Paříže v půl druhé a než jsme se promotaly až na konečnou stanici, byly dvě hodiny, jak bylo původně plánováno.

Zastavíme kdesi u chodníku a divíme se, že už se má vystupovat. Rychle popadneme věci a vyletíme z autobusu... Nadšené, že jsme zase v Paříži, byť nemáme možnost se tam porozhlídnout. První mise byla koupit lístky do Valence. Vyrazily jsme vstříc nejbližšímu nádraží - Gare de l'est. Vzdáváme pokus zkusit koupit lístky v automatu a jdeme přímo k nějaké paní a ptáme se na nejlevnější lístky. Říká, že vlaky jsou jenom dva a že lístky stojí 72 ojro. Krátce zapláčeme, ale koupíme lístek. Máme dvě hoďky, abychom se dostaly na správné nádraží. S kufrem a batohem se vůbec nikde nezdržujeme a plahočíme se metrem. Muj kufřík byl trochu nemocnej, nechtěl stát a tak trochu padal, až upadl úplně a ulomila se mu nožička!!! :D

Máme další skvělý zážitek z metra, když se tam nějaké dvě černošky hádaly hnedle do krve a to rozproudilo krev pokerových Pařížanů tak, že se začali usmívat :D Škoda, že jsme černoškám nerozuměly, ale i tak nás to pobavilo... Hehehe.

Konečně jsme se doplahočily na Gare de Lyon a Niki mi povídá: "Kde máš vůbec klobouk?" Zhrozím se, zděsím a zesmutním. Klobouk byl zapomenutej v autobuse Student Agency... (naštěstí jsem napsala mamince mail s číslem na ztráty a nálezy a vypadá to, že je naleznutej! xD)

Nastoupíme do vlaku, výhled máme na pěkný frantíky (juchů, už je to zase tady :D) a na noťas francouzských dětí, které se koukají na pohádku (a já částečně s nimi). Konečně se mi podaří pořádně zabrat a pak se probouzíme víceméně už ve Valence! Paráda, už tam na nás čeká kočičí maminka. Jdem si dát osvěžující pití a pak hurá domů.

Vítáme se s Erikem a už si pamatujeme, že si máme dát tři pusinky místo dvou. Zřejmě je to místní zvyk a tak se tu tedy vítáme a loučíme s každým :D

Hezky si popovídáme u večeře a s hrůzou zjistíme, že je dost pozdě a že musíme nastavit budík na 4:30. Ráno je krušné, v polospánku posnídáme a vyrazíme "do práce." Hehehe.

Zjistíme, že práce bude asi celkem pakárna, ale můžeme u ní jíst vynikající třešně, tak aspoň něco. Pauza na oběd je dvě hodiny, takže se člověk aspoň trošičku vzpamatuje. Za první den jsem si vydělala asi 30 éček a druhý den už dokonce 50, pokud se neplatu :)

Zaměstnavatel je podivín a o ostatních vám budu vyprávět až v dalším článku, aby tenhle nebyl až tak moc dlouhej :D
Mno a hned první den jsme byly pozvané na oběd ke kamarádce Claudine (se kterou se vlastně ani moc neznala :D ). Náhoda tomu chtěla a tak jsme si daly pravý domácí quiche (to jsou ty jejich slané koláče, ňamy ňam). Sice jsme se dobře nadlábly a pokecaly si, zato jsme si nemohly zdřímnout.. :D Ale i tak to bylo strašně fajn. Francouzština je úplně všude! Mám pocit, že se tu teď naučíme víc, než za celých 5 měsíců v Le Mans.

Ještě bych chtěla podotknout, že místní přízvuk je neuvěřitelnej a že se nám stává, že občas nerozumíme. Mladí naštěstí mluví bez přízvuku, ale ti starší to nezapřou :D Kočičí maminka nám pak říkala, že jejich přízvuk má tu zvláštnost, že vlastně občas dělají chyby ve francouzštině a různě přidávají věci, které gramaticky vůbec nejsou správně.. :D Jo a abyste měli představu, jak to zní, tak třebas slovo bien čtou bjen místo bjan a vůbec to zní jako když mluví španěláci francouzsky... Hehehe.

Tak to tedy pro dnešek ukončím.. Máme se tu fajnově, nad depresí z otročiny převládá skvělá nálada z toho, že jsme ve Francii a že brzy uvidíme všechny naše kočičky... Už zítra se tu možná objeví kočička s fouskama! Juchuchů.

Už mám v hlavě nadpisy dalších článků a spoustu námětů, tak se těšte.. Máme totiž volný víkend, takže by měl být čas je taky napsat :) Zrovna jsem se před chvilkou divila, jak to, že slyším češtinu, že mě asi šálí sluch a ono ne... Niki si jenom vedle skypuje s rodičema... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama