79 - Návrat do první třídy

14. července 2011 v 15:23 | Zuzumon
Tak přesně to se stalo.. :D


Vyprávění je stále spoustu, akorát už ztrácim přehled o tom, co jsem psala a co ne, protože se toho děje moc a já to píšu dost na přeskáčku.. Navíc nějak prostě nemam chuť po sobě číst, co jsem napsala, tak se musíte smířit s tím, že se možná budu opakovat... Jo a nepracujeme tu načerno, informace na místních úřadech jsou klamné a nikdo nic neví zhruba tak jako u nás. Žádnej papír by neměl být třeba. Nejspíš :D

Ptáte se, proč jsem takhle pojmenovala další článek? Když jsem dospěla do největší krize, vzpomněla jsem si na Svěráka a Není nutno... Začala jsem si pozpěvovat a Niki se mnou... Hned nám bylo o mnoho líp. Pak jsme spustily Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, daly jsme asi milion slok a bylo nám fajn :D

Pak jsme zjistily, že neumíme počítat, tak se bavíme tím, že si říkáme různý násobky, sčítání, odčítání a podobně... :D Ještěže nám frantíci nerozumí, určitě by si ťukali na čelo.

A hlavně, kdyby slyšeli, že třikrát šest je šestnáct a pět krát deset je dvacet pět...

Včera jsme se trochu chytly se šéfíkem skrblíkem, kterej se snažil hrát hodnýho chudáčka. Dneska měl tak dobrou náladu, že jsem tomu nemohla uvěřit. Navíc nám řekl, že za kilo rybízu dostanem euro, odpoledne je volno a zítra začínáme od sedmi. Co víc si.. ehm.. přát?

Tak to vypadá, že s prací neseknem tak brzo a ještě chvilku se tu zdržíme... Jen tak mimochodem, je 14. července a ve Francii je státní svátek... Lálalá, máme volno a brzo bude po třešních. Už jenom 11 stromů. Cháchá. A pak nekonečný fields of rybíz.

Kočičí maminka je na nás strašně hodná a tak jsme díky ní ochutnaly spoustu pokrmů a místní zeleniny. Včera nám udělala místní specialitu, kterou vařila jenom jednou, z níž se vyklubaly bramboráčky :D Taky jsme jedly ratatouille (čti ratatuj), které je tak trochu podobné leču a je to fakt ňamka. Pak jsme jedly jakési bylinkové koule caillette (čti kajet), v jednich byly ještě přidány jedlé kaštany.. Á bože, to bylo dobrýýýýý!

Ochutnávaly jsme taky nějaké druhy zeleniny jako navette (čti navet), což je podle překladu řepka olejka. Nevim, jestli jste to někdy jedli... Myslíme, že k němu akorát přidala olivový olej a zapekla to a pak ňamy hamy, chutnalo to jako kedluben. Teda.. asi :D

Další zeleninou bylo andive (čti andýv), což je takovej hořkej salát. Je to fááákt hořký a moc mi to nechutnalo. Pěstuje se to ve tmě... nebo pod zemí nebo tak něco a proto je to bílý, akorát špička byla trošku zelená.

Fenouil, nebo-li fenykl, je zelenina, která chutná po anýzu. Vůbec to nebylo špatný a dávají ho jak do salátů i do vařeného jídla. Má zvláštní chuť, ale není tak výrazná jako třeba hořkost andive a je to celkem ňamka :)

Taky jsme tu měly rybu se šťovíkem a k tomu byla jako příloha pšenice. Listy šťovíku utrhla kočičí maminka na zahrádce a nandala je na rybičku a bylo to vynikající. Kdežto pšenice jako příloha byla trošku zvláštní. Neni to špatný, ale takový trochu.. nanicovatý :)

A na závěr jedno varování. Nikdy, vážně NIKDY, nejezte ve Francii tatarák. První věc je, že příloha k tataráku jsou tu hranolky. Zdá se vám to nechutný? Hranolky jsou na tataráku ještě to nejlepší. Ještě teď se mi z toho trochu dělá zle. Přinesou vám maso, uprostřed vajíčko, u toho cibuli... a to je tak vše, co je stejný. Jinak do toho cpou ještě kapary, kyselou okurku a sýr. NEDÁVEJTE SI TO!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama