83 - Avignon

23. července 2011 v 19:07 | Zuzáček
pro dědu...



Zkrátka nebýt mého dědy, tak nás vůbec nenapadlo jet na výlet do Avignonu a to by byla sakra škoda, protože bychom přišly o spousty zážitků. Pár dní před odjezdem jsme zjistily, že je v Avignonu jakýsi festival divadla, který je (jen tak mimochodem) jeden z nejslavnějších festivalů ve Francii.

Abychom nemusely otravovat Erika s Claudine, vymyslely jsme to tak, že pojedem "vesnickým" autobusem. Vypadají spíš jako naše dálkové autobusy, fakt parádní, žádná polorozpadající se krabice. V pohodě jsme se svezly za 1,50 k vlakovému
nádraží do Valence.

Měly jsme tam asi hoďku čas, tak jsme se šly trochu porozhlédnout a narazily jsme na altánek s výhledem na místní úžasnou zříceninu (kde jsme byly s Adrienem, o čemž vlastně nevíte, protože stále chybí asi tak kvadrilion článků) a park, který nás okouzlil. Oni tam totiž měli zvířátka... Bylo tam pár Bambi a spousta Basilů a pak jsme objevily prolejzačky!!! To je něco pro medvědy. Měli tam takovou "vodní atrakci", když jste napumpovali nekonečné množství vody, tak jste spustili takovou dráhu (nám se to nepovedlo, neměly jsme na to dost času...) a pak takovou blbost, která vydávala zvuky (zrovna se nezmůžu na lepší popis.. :D).

Pak hurá na vlak, odepsat asi na miliontou smsku kočičí maminky a vyspat se před celodenním výletem. V půl desátý jsme dorazily, prošly bránou a ocitly se ve starém městě se spoustou dalších turistů a umělců. Úplně všude visely plakáty a umělci zvali všechny kolemjdoucí a kolemsedící na svá představení a v tu chvíli bylo jasné, že taky musíme jít na nějakou hru. V infu jsme našly mapičku, bez které bychom to tentokrát nezvládly, poněvadž bychom těžko našly danou ulici. Nakonec padlo rozhodnutí na Malého prince, protože druhé představení, které jsme měly vyhlídnuté bylo už vyprodané a další, která se nám líbila byla moc daleko (ano, ach ta lenost). Šly jsme si koupit oběd - bagetu, šunku a sýr a sedly jsme si do parku, kde se u nás zastavilo mnoho umělců a tak jsme měly příležitost se trochu pocvičit v mluvě :D

Pak jsme akorát našly záchod (už to bylo akutní a měly jsme strach, že tu neexistuje věc jako veřejné záchody.. :D) a pak jsme si šly koupit lístky, které jsme si dopoledne rezervovaly a šly jsme se pokochat. Bylo to v takovém malém sálečku, který byl asi součástní kostela nebo to tak aspoň vypadalo... Kulisy už byly připravené a Niki se bála, že jsme skončily na loutkovém představení. Ale ne, hlavní představitel byl muž v leteckém oblečení s takovou tou čapkou na hlavě a kolem krku měl šálu (což se mi zdálo podezřelé a mohlo mi to napovědět...), který hrál úplně sám a ztvárnil všechny postavy. Byly jsme z toho trochu rozpačité, ale myslim, že to zvládl dobře. Obzvlášť některé byly fakt super. Malý princ, kytka a had byly jeho nejlepší postavy, řekla bych. Ale jak to bylo v malém sálečku, kde byl vydýchaný vzduch a tma a navíc to bylo ve francouzštině a po obědě... Dokážete si představit, že jsme měly co dělat, abychom neusly... Stejně jsme usly :D Takže jsme trochu litovaly, že jsme nešly na něco živějšího a vtipnějšího, ale kdoví, jestli bychom tomu rozuměly, přece jenom vtípky ve francouzštině je ještě trochu jinačí kategorie.

Konečně jsme mohly jít v klidu objevovat krásy města! Davem jsme se dostaly na náměstí de l'Horloge, kde byly různé stánky a umělci. Viděly jsme dva mladé kluky hrát Beatles a spoustu dalších umělců. Dostaly jsme se přímo k paláci papežů, kam jsme nakonec nešly, protože tam byl drahý vstup. Posunuly jsme se dál k Notre Dame des Doms a k přilehlému parku, který byl absolutně špičkový.

Je tam báječný výhled na okolí a skalka, na kterou se dá vyjít ještě o kousek výš. Taky je tam trááááva, takže jsme se konečně na chvilku natáhly a vyvětraly naše nožičky. Mezitím jsme se kochaly dětmi, které kolem nás kroužily na autíčkách a kočárech s koněm (viz fotky!!). Dokonce jsme tam minuly i nějaké čechy :)

Když jsme si dostatečně odpočinuly, rozhodly jsme se jít na most a uskutečnit, co bylo v plánu a to zatančit si na Avignonském mostě a zpívat u toho Sur le pont d'Avignon... Sešly jsme k němu komerční uličkou a zjistily jsme, že se platí vstupné 4,50 (pro studenty)!!!! Součástí prohlídky byla výstava, na které skoro nic nebylo, takže jsme byly lehce zklamány. Takovou pálku zaplatíte, abyste šly na most, kterej ani neni dokončenej :D Respektive kdysi dávno měl 22 oblouků (těžko říct, kam se vešly..) a měřil téměř kilometr.

Podle obrázku http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Pont_davignon_engraving.gif vypadala řeka v Avignonu jinak než teď... http://maps.google.com/maps?q=avignon&um=1&ie=UTF-8&sa=N&hl=cs&tab=wl A most byl postupně ničený povodněmi až ho téměř celý zničila velká voda v roce 1668.

O tomto mostě je tedy píseň Sur le pont d'Avignon, ve které se zpívá, že se na něm tančí, ale někde jsem četla, že to je chyba, že se netačilo na něm, ale pod něm, kde bylo kdovíco? :D Abychom tedy zlepšily reputaci písničce, zatančily jsme si na mostě! Lidi koukali dost prapodivně, ale neměli proč.. koneckonců s jejich pádlotelefony nevypadali o moc víc normálně než my (jojo, je to autoprůvodce nebo tak nějak.. :D).

Pak jsme se vydali zpátky k náměstí de l'horloge a po cestě jsme si daly zmrzlinu, ale jakou! Levandulovou a fialkovou a kupodivu byly fakt dobrý :) Po cestě jsme se kochaly dalšími umělci - trio bicí, kontrabas, klávesy a zpěv, pán s "bublifukem" a dvě roztomilé slečny, které zpívaly a hrály na kytary. Bylo to žůžo, procházely jsme a šly jsme si koupit něco málo k svačino-večeři, abychom nepřijely úplně hladové. Pak nás napadlo, že si necháme ještě počmárat obličej, ale zrovna odběhla slečna maskérka... Zeptala jsem se Niki, kolik je hodin a říká, že pět. Ptám se, v kolik jede vlak a říkala, že přesně neví, ale nejspíš kolem půl a třičtvrtě, že má zahrabanej lístek a tak jsem řekla, že se kouknu, kdy nám to jede. Vyndam lístek a napůl pobaveně a napůl zhrozeně říkam, vlak nám jede v 16:38!!! Což bylo před dvaceti minutama. V hrůze, že budem muset platit pálku za další vlak upalujeme davem na nádraží.

Paní u kasy nám řekla, že si můžeme nechat lístek a jet dalším vlakem, takže bylo všechno relativně dobře vyřešeno až na to, že tam na nás musel čekat Erik a nás z celého toho dobrodružství začala bolet hlava. Ale večer měla přijet kočička a její sestřička! Jupíííí a tak nás tu je teď hromada.. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 26. července 2011 v 15:28 | Reagovat

Audioguide ;-) máme ho i na Karlštejně :D

2 Zuzu Zuzu | 27. července 2011 v 21:37 | Reagovat

aaa, diky baru.. vubec jsem si nemohla vzpomenout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama