89 - Sbírání kamínků

28. září 2011 v 16:27 | Ourson
Kluci nám už několikrát říkali, že sbírají na poli kameny a že je s nimi musíme někdy jít sbírat. Víceméně jsme to braly jako žert, ale když nám řekli, že ráno jdou od půl osmé sbírat šutříky, tak jsme na to kývly. Proč nevstávat o prázdninách brzo, když můžete, že jo? :D Adri zůstal doma, protože musel vyložit svůj byteček z l'806 a zabalit si saky paky na stáž do Lyonu.



Pierre nám půjčil své oblečení (má sedmero stejných kraťasů, takže pohoda :D ), někde jsme tam vyštrachali vhodnou obuv a ráno jsme po lehké snídani vyrazili do Viratu, kde mají místní traktory, kombajn a další podobné vymoženosti. Niki usedla za volant traktoru a jelo se na nedalké pole, kde na nás vykukovaly výhonky slunečnic.

Jezdí se v pruzích, všichni chodí okolo a jakmile vidí nějakej větší šutřík, odnesou ho na takové nosítko za traktorem. Docela jsme se do toho dostaly a byla to celkem sranda.. Když nebyl nikde žádnej kámen, tak jsme všichni nasedli na traktor a popovezli jsme se o kus dál. Nakonec jsem taky sedla za volant, Basile s Niki mi vysvětlili co a jak a tak jsem taky kousek řídila... :) Pak se všichni tak různě střídali u volantu a skvěle jsme pokecali o všem možném... Ještě jednou jsem měla příležitost řídit a pak už dokonce Pierre seskočil a tak jsem si to drandila cestou necestou, polem nepolem úplně sama :D Dostala jsem dobrou poučku: Musíš se vžít do traktoru.

Nezdálo se nám, že bychom tam byli až tak nějak příšerně dlouho a přitom jsme zvládli posbírat pořádnej kus pole. Pak jsme se vrátili na oběd a kluci museli jet do Bellacu vyzvednout Arthura, protože večer hráli v Limoges.

Využila jsem toho, že v baráčku nikdo nebyl a zeptala jsem se Adriho, jestli mě něco naučí na bicí. Ukázal mi, jak se drží paličky, jak se u toho sedí a jak se do toho mlátí... S Niki čekali, až začnu hrát podmanivý základní rytmus, ale protože jsem byla nervózní, tak jsem je vyhnala a až pak jsem se do toho opřela, hehe. Byla to fakt sranda a myslim, že mi to celkem šlo... Ale teda neni hračka udržet rytmus delší dobu, ráda bych se ještě něco naučila, ale tak snad příště... Niki se k tomu ďábelskému nástroji taky posadila, ale vzhledem k tomu, že se tam brzo objevil Jojo, tak jsme toho radši nechaly :D (i když říkal, že do toho můžem mlátit :D)

Na ledničku jsme nalepily fotku, kde jsme vyfocené s Jojem a napsaly jsme mu tam vzkazík, že doufáme, že bude brzo
pršet. Letos byl totiž rok sucha a kapiček moc nespadlo...

Taky jsme prohledali celou Brejůfu, abychom našli staré nepoužitelné krámy jako rozbité mobily a další podobné staré nevymoženosti, abychom nemuseli platit vstup na koncert. Byl pořádán v rámci recyklační kampaně a každý, kdo přinesl použitý spotřebič, měl vstup zadarmo (jinak 10 euro, au)

Pak přijeli kluci s Arthurem, naskládali aparaturu do auta a vyrazilo se do Limoges. Kluci šli nazvučovat a my jsme vyrazily do města. Koupily jsme si svačinku a vyrazily jsme do parku u katedrály, kde jsme otevřely bublinkové růžové víno a měly jsme se fajn. Kluci nám volali, že už je nazvučeno a kde nás mají vyzvednout. Sebraly jsme se a dali si sraz u katedrály, kde jsme se kupodivu našli (katedrála je fakt obrovská nemluvě o tom obrovském parku). Sedli jsme si ven do jedné hospůdky, protože jsme ještě měli dost času před začátkem koncertu. Pamatuju si, že tam byl nějakej pan fotograf a my jsme si dělali tak dlouho srandu, že nás fotí, až přišel a omlouval se nám a vysvětloval, co tam vlastně dělá :D

Vzhledem k tomu, že nás bylo moc a do auta bychom se nevešli, Julien se obětoval a šel pěšky. Před La Fourmi jsme si rozdělili staré krámy a rozhodli jsme se jít dovnitř. Mezitím se ještě naháněla Martinka se svými kamarády a byl tam vůbec dost chaos. U vstupu nás obklíčili kamerami a vyptávali se nás. Rozhovor to byl dosti vtipný.

"Jak dalekou cestu jste urazili, abyste sem dorazili?"
"No, asi 300 km." Mezitím za mnou přišel Arthur a řešili jsme ještě jeden telefon, který jsem měla dát recyklovat.
"A na koho jste se přijeli podívat?"
"No, tady na Arthura.. a na Argyle.." :D

Pak jsme viděly, jak to bylo sestříhané (vysílali to v televizi) a převážně jsme tam byly buď my nebo Argyle. Jupí, jsme slavné!

Jo a taky jsme obdarovaly kočičku tričkama, která jsme mu koupily... Byl z nich nadšenej a hned je nosil úplně pořád.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama