Hanabi, yukata a mnoho dalšího

13. září 2012 v 23:17 | Zuzu
Ráno jsem musela vstávat docela dost brzy, protože jsem měla v plánu jít na trénink. Sensei se smál pod fousy, když mi říkal, že mam přijít. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že mě zve na dětský trénink, kam opravdu chodí hromada dětiček....


Den předtím mi sensei ukázal, jaká to je budova, takže se mi konečně jednoduše hledala :) Sobotní trénink byl opravdu pořádný dětský trénink, kam přišlo kolem dvaceti dětiček. Koukali na mě jako na mimozemšťana, protože mě viděli poprvé krom pár světlých výjimek. Sensei byl zase báječný, neskutečně to s nimi umí, že je radost to jenom sledovat. Postupně se tam trousí dospělí a dávají si poctivě rozcvičku narozdíl od dětí :)

Všichni se připravovali na zkoušky, které měly proběhnout v neděli. Nejnovější příchozí předváděli, jak si umí zavázat pásek a další ukazovali techniky, bylo to kouzelné :) Nejlepší je, že sensei zadal nějaké povely v japonštině a jenom já jsem tam tak stála a říkala si, co máme asi dělat :D Naštěstí jsem ale díky několika navštíveným tréninků začínala mít tušení... Je to srandovní pocit, když i ti nejmenší ví, co se dělá a vy ne...

Na konci jsem vyndala sušenky a rozdala je všem když odcházeli, všichni měli radost (také prý mají daleko větší radost ze sladkostí než ze senseie, když se vrátí ze zahraničí :D ). Následoval dospělácký trénink, který jsem bohužel opouštěla dřív, protože jsem měla sraz s Yusukem... Rozloučila jsem se se senseiem a jeho manželkou a zamávala ostatním. V šatně mi došlo, že jsem si nesložila hakamu, tak jsem ji jen tak zabalila (a vybalila až na prvním tréninku v září. ta má - ano, ještě teď - panečku ale ctností.. :D). Pak mi došlo, že na každý trénink tahám foťák a pokaždé jsem ho zapomněla vyndat, takže když jsem se pak znovu loučila se senseiem, poprosila jsem ho, jestli se můžeme vyfotit a on samozřejmě nadšeně souhlasil. Naposledy jsme se rozloučili, uklonili, zamávali si a zase jsem vyrazila na cestu do Yaho.

Snědli jsme s Yusukem oběd a vyrazili za jeho maminkou - měla mi totiž uvázat yukatu (letní kimono, čti jukata), abych se mohla stylově vydat na ohňostroj (hanabi) a zmizet v davu :) A tak se stalo, že jsem na sobě měla yukatu a zjistila jsem, proč Japonky tak cupitají - ono se v tom vážně nedá vůbec chodit :D Cupitala jsem naproti Yusukemu a musela jsem se smát jak jsem se ploužila a všichni na mě koukali dost překvapeně :D A nějaký pán říkal, že mi to sluší a že yukaty jsou fajn.

Yusukemu jsem řekla, že musí šíííííííííííííííííííííííííleně zpomalit a nakonec jsem ho čapla, aby mi neutíkal :D Těžko říct, jak se asi cítil :D Dojeli jsme na zastávku Tachikawa a čekali jsme na jeho kamarády, kteří měli dorazit za malou chvíli. Nejdřív dorazil takový strašně rotomilý páreček Ai chan a Hira chan (pokud se dobře pamatuji :)) .... Oba se na mě strašně culili a říkali, že jsem strašně kawaii (roztomilá) a že mi yukata sluší :D

Když dorzil ještě Mutu, tak jsme vyrazili s šíleným davem do parku. Bylo to fakt neuvěřitelné množství lidí a to jsme ani nešli na jeden z nejznámějších ohňostrojů Sumidagawa, který byl ten samý den. Mutu se mnou chtěl mluvit anglicky, což byla sranda, protože moc dobře mluvit neuměl... Ostatním jsem sice říkala, že trochu mluvím japonsky, ale asi to vyznělo jako že neumím vůbec nic.. :D Navíc jsem se taky z jakéhosi důvodu trochu styděla... ale i tak to bylo fajn jít konečně někam s bandou mladých :)

Bohužel se všichni museli učit, tak jsme si dali džusíček a pokračovali jsme dál do parku. Byl pěkný hic a byla jsem celkem ráda, že je tam takový dav, protože jsem mohla v klídku cupitat svým super pomalým tempem... Všude okolo byla spousta lidí v yukatách - je krásné na to pohledět. Našli jsme svoje místečko na trávě a hráli jsme karty, protože jsmě měli ještě dost času do začátku ohňostroje. Naučila jsem je prší a pak jsme hráli v podstatě černého petra a takové srandovní pexeso se stejnými kartami.. :D Bylo to hrozně fajn :)

Pak se začalo smrákat, takže jsme přestali hrát karty... a za chvilku začal ohňostroj. Je to poněkud jiné než naše ohňostroje. Tady je to deset minut vytrvalých bum prásk nášup a pak konec... Kdežto v Japonsku je to dost rozfázované.. Vypustí pár obřích světýlek a pak mají všichni čas v úžasu vydechnout "kirei" a "sugoi" a povzdechnout si.. Je to náramná atmosféra... Ohňostroj trval asi hodinu, že už jsem pak skoro byla unavená... Do toho jsou ke konci pauzy, kdy hlásí jakési cosi... To mi přišlo dost zvláštní.

Ale jinak to byla opravdu krásná podívaná. Prskavky měly různé tvary nebo efekty, kdy postupně prskala světýlka nebo když obrazce mizely, tak měly určité tvary jako kytičky a tak. Nebo měly podobu smajlíků (veselého a naštvaného) nebo hello kity... Snažila jsem se něco vyfotit, ale není to nic extra oproti tomu, jak hezké to ve skutečnosti bylo...

Když už vypustili i tu poslední rachejtličku, vyrazili jsme zase s obřím davem zpátky, ale rozhodli jsme se, že nepojedeme vlakem, ale půjdeme pěšky.. Teda až poté, co jsem to schválila.. Během sezení v parku mi povolila yukata, takže jsem aspoň mohla konečně chodit :D

Připadala jsem si dost husťácky (to je ale výraz... :D) když jsem ťapkala v yukatě a kolem sebe jsem měla čtyři bodyguardy. Bylo horko a nejvíc jsme se zapotili, když jsme měli procházet zastávkou, kde stály hlídky a pouštěly dav po skupinkách, aby nádraží neprasklo ve švech.

Museli jsme jít asi tři zastávky, přičemž jsme si udělali pauzičku, protože Ai chan s Hira chan si chtěli koupit zmrzlinu. Byli na nás hodní a tak koupili zmrzku i nám. Ňamky ňamky. Vyzvedli jsme auto a rozhodli jsme se, že si zajedem na jídlo a pak Yusuke všechny odveze domů.

V restauraci jsem se konečně převlékla do svého oblečení a bylo mi docela fajn :) Jídlo jsem si dala jako Yusuke, protože rozhodnout se co chci pod návalem znaků bylo nad moje síly :D Všichni zabředli do diskuze, z čehož jsem rozuměla sotva čtvrtinu, ale i tak jsem byla ráda, že tam můžu být s nimi. Nevím, čím to bylo, že jsem jim tolik nerozuměla... Jestli to bylo tím, že byli z Tokia, tím, že byli mladí a neklidní (ahaha) nebo jsem prostě nebyla zvyklá na jejich styl mluvení.. Příště to bude ale určitě mnohem jednodušší :)

Když jsme rozváželi ostatní, tak už jsme usínali.. Nechtělo se mi ale nechávat Yusukeho řídit a chrnět po cestě domů, tak jsem si s ním povídala... Ale jéééééé, do postele jsem se těšila fakt moc :) Vždyť jsem se přece musela vyspat na svůj poslední den........

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kočifíta kočifíta | 6. října 2012 v 13:55 | Reagovat

ahoj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama