Život je hra aneb stěhování – level 5

25. března 2015 v 12:42 | Zuzáček |  Anglie
Tentokrát bychom to spíše mohli nazvat vakuum. Neboli období vegetu. Dokonce jsem ani nemusela být bezdomovcem!


Bylo mi poskytnuto útočiště u Lynne, za což jsem byla moc vděčná, protože mezi mým vystěhováním a nastěhováním byl jeden týden. Měla jsem se sejít s paní domácí a podepsat smlouvu. A taky postupně ukončit všechny staré smlouvy jako je elektrika, voda, internety a podobně.

Než se k tomu dostanu, tak bych měla uvést, jak vypadalo naše společné bydlení... Dvě dívky, jeden pokoj na koleji, spousta věcí jedné dívky, další spousta tašek a kufrů druhé dívky, jedna postel, jedna zimprovizovaná posteležina na zemi. Prostor pro chození, asi 5,75%. Zábava 100%.

Paní domácí mi poslala smlouvu předem, takže jsem ji mohla v klidu přečíst, poté jsme měly sraz v kavárně v Tescu, kde jsme měly podepsat smlouvu. Vypravila se se mnou Lynne, protože jsme chtěly i nakoupit. Už v telefonu zněla paní domácí hrozně přátelsky. Neméně tomu bylo, když jsme se uviděly. Nakonec pozvala mě i Lynne na kávu a tak měla alespoň společnost, když jsem pročítala smlouvu. Vidíte tu zodpovědnost? Dokonce jsem od paní dostala pochvalu, hehe. Její muž je právník, takže to rozhodně doporučovala. Naštěstí do smlouvy taky mluví, takže byla napsána lidskou řečí. Vše bylo v pořádku, takže jsem smlouvu podepsala a tím jsem se mohla nastěhovat v den svých narozenin. Ještě jsem ale musela dořešit, jak to udělat s placením nájmů. Kvůli smlouvě v práci jsem potřebovala garantora nebo jsem musela zaplatit dopředu tři měsíce. Zvolila jsem nakonec druhou variantu a tím je aspoň na čas klid.

Přičemž to navazuje na téma jak zmizel můj tříměsíční plat. Člověku se ani nechce uvěřit, že tři měsíce pracuje a pak se to všechno během pár dní vypaří. Moje představa, jak se ukončuje smlouva byla poněkud naivní a můj klid, že to proběhne naprosto hladce, dokonale narušil jeden kamarád. Začal povídat o tom, jak nikdo nechce nic ukončovat a podobně. Radši jsem ho zarazila a zůstala jsem u své teorie, která byla vzápětí uvedena v praxi. Opravdu to bylo neskutečně jednoduché. Napsala jsem si čísla na měřičích či jak jinak se ty potvory jmenují. Jeden jsem musela vyhledat před domem a doufala jsem, že to byl ten správný, haha. Pak jsem jen zavolala, prohodila pár slov a smlouva byla ukončená. Bylo to krásně snadné. Zbývalo už jen pozorovat, jak mizí pandičky (odvozeno od slova pound neboli panda) z účtu. Naštěstí už přišel další plat, tak se o mě nemusíte bát!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama