Předání diplomů - Odjezd

21. června 2015 v 21:47 | Zuzáček |  Anglie
Jak někteří z vás ví, nakonec se mi přeci jen podařilo dosáhnout titulu. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem úspěšně zvládla studium na Université d'Artois, a proto mě čekala druhá promoce, tentokrát ve Francii.


Když vám odjíždí autobus ve čtyři ráno a máte před sebou celý den cestování, tak si pravděpodobně půjdete brzy lehnout, abyste na to všechno měli dost energie. Jenže já měla volný den, spoustu nápadů a pořád se něco dělo do okamžiku, kdy byla asi půlnoc a chtěla jsem si jít konečně lehnout. Tu jsem si vzpomněla, že vlastně ještě nemám připravené sendviče na cestu. Ajéje. Mno a když jsem ještě mazala chléb, napsala jsem do naší pracovní skupiny otázku, zda mě někdo chce odvézt na autobus a světe div se, ono jo!

Byla to skvělá zpráva, nicméně měla menší háček, že mě prý vyzvednou kolem druhé, půl třetí. To už bylo zkrátka moc pozdě na to, abych si šla lehnout, i když jsem byla utahaná jako kotě. Tak jsem se vrhla na zašívání batohu, který se mi tak nějak částečně už rozpadá, chudáček. Kolem půl třetí vyjíždíme, po cestě míjíme autobus, doháníme ho a zjišťujeme, že taky jede na letiště. Prý mě mohou vzít a můžu jet dřívějším busem do Londýna. Jupí, aspoň nemusím být nervózní, zda budu mít dost času všechno vyřídit, i některé autobusy totiž vyžadují check-in.

Na Stanstedu, kde přestupuji, zakempím v čekárně před zastávkou a u autobusu se dám do řeči se dvěma týpky - herci. Jsou to mladí kluci (ital a němec), kteří ještě studují, ale zároveň už se angažují. V autobuse to zalomím a pak na ně opět čekám když vystupujeme. V Londýně jsme lehce po páté a tudíž nemáme co dělat. Povídáme si a lámeme si hlavou, jestli už jezdí "tube". Nakonec navrhli, že můžeme zajít na kafe, než budou moct vyrazit domů. Byli moc milí a chtěli mi ukrátit čekání, ovšem kavárny jsou zatím zavřené. Doprovodím je tedy na zastávku, chvilku klábosíme a pak se s nimi loučím. Mají ten den spoustu práce a mně se nechtělo je zdržovat, i tak to bylo moc milá společnost alespoň na chvíli. Jo a prý podle jednoho z nich mám irský přízvuk. Hohó, to slyším poprvé.

Co teď? Neváhám a vyrážím do Hyde parku. Láká mě představa čaje s mlékem v obřím parku, kde máte pocit, že jste téměř na venkově a ne v obří metropoli. Místo čaje objevuji růžovou zahradu aneb zahradu plnou růží. Připadám si jako Alenka v říši divů, procházím se, nasávám vůni a užívám si svého objevu nerušena nikým. Nakonec usedám na lavičku, snídám a cítím se božsky.

P.S. Aneb peníze přežijou skoro všechno. V záchvatu čtvrtečního úklidu a průvanu, se mi podařilo nevědomy vychrstnout vodu na všechny připravené peníze na cestu. Tak jsem si z nich pak udělala krásné zátiší s květinami. Ha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama