Předání diplomů - Chvilková zastávka

10. srpna 2015 v 17:02 | Zuzumon
Přijíždíme k domu tatínka E., kde se setkávám s babičkou a dědečkem. Je to malý domek obklopený krásnou zahradou. Připadám si tam skoro jako u nás na chatě, příjemná nostalgie. Po chvíli se rozhodneme vydat na malou projížďku po okolí. Jedeme k letišti v Étaples Le Touquet. Samotné město je takový únik pro pařížany. Prý tam přilétají i slavné osobnosti jako Sarko nebo Brad Pitt.


Následně se vydáváme na pláž. Nemůžu se nabažit slané mořské vůně a šumění vln. Jdeme k vodě a nemůžu odolat. Sundavám boty a brouzdám ve vodě, skáču, cupitám jak malé dítě. Povídáme si, fotíme se se a užíváme si čas spolu. Za chvilku ale musíme zpět. Jedeme se ještě podívat na místo, kde bydleli dřív - kousek od pláže, to muselo být úžasné.
Vracíme se zpátky do domu jejího tatínka a potkávám se s maminkou a bráškou. Všichni jsou milí a usměvaví. Asi taky trochu překvapení, že vážně mluvím francouzsky. U auta potkávám ještě tatínka a tak jsem se seznámila kompletně s celou rodinou. Následně odjíždíme k mamince domů, kde potkávám posledního člena rodiny - kočku strašpytla. Prý chce vždycky strašně moc ven, vyjde asi půl metru před dům a pak honem rychle domů.

Mám se královsky - mám pro sebe obrovskou postel a huňatou peřinu. A přes těch neskutečně moc hodin strávených na cestě, na mě zatím nejde únava. Zato už se těším na večeři. Přijíždí ještě přítelkyně malého obřího brášky, takže je nás večer pět. Zasedáme ke stolu a čekají nás hranolky a krvavé masíčko. Už jsem skoro zapomněla, že to je ve Francii moc oblíbené. Po večeři a společné diskuzi všichni kromě mě a E. jdou spát. Zastavíme se u sbírky čajů a vybíráme si každá svůj. Dala jsem nějaký uklidňující na spaní. Konečně jsme měly čas si trochu popovídat, o našich hodnotách, snech, realitě... Byl to krásný rozhovor.

Ráno si dávám kávu a sypání do mléka. Postel byla báječná, spát by se dalo dál, ale i tak se cítím poměrně čerstvě. O to lépe po spršce. Diskutujeme, plánujeme odjezd a přemýšlíme ještě o jednom setkání - v Lille před mým odjezdem do Anglie. Času bohužel není dost a tak nám nezbývá, než popadnou věci a jít na vlak, který mě má konečně dovézt do Arrasu. Ani netuším, jak a kdy a kde se s holkama setkáme, tak píšu Lucince a čekám na odpověď...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama