07 - Na kole na pole

18. června 2018 v 15:19 | Zuzu
Co může být lepšího než si půjčit kolo a jet se podívat na čajové pole?


Pravděpodobně jezdit někde po rovinách... Ale nebudeme předbíhat. Půjčily jsme si s T. kolo, což ale nebylo jen tak. Vlastně tomu všemu předcházela skutečnost, že jsme se chtěly jet podívat na festival květin, ale když jsme si chtěly koupit lístek na autobus, tak pán povídal, že už všechny kytičky odkvetly. Naštěstí nám to řekl. Doma by nám lístky prodal a určitě by se smál pod fousy jak ostrouháme, hahaha.

Naštěstí máme vymyšlený náhradní plán - půjčit si kolo. Na internetových stránkách uváděli, že kola půjčují od devíti do sedmi večer, nicméně když dorazíme na místo, prt a tři vořechy. Je tam zavřeno. Chvíli tam okouníme a pak se rozhodneme uskutečnit záložní plán záložního plánu a to jest najít obchůdek s tradičními sladkostmi wagashi.

Krámek nás neuvěřitelně uchvátí a koupíme si nádherné a lahodné sladůvky. Nicméně musíme počkat dobrou půlhodinku, než trochu roztajou a budou k snězení. Putujeme tedy dál chceme najít ještě jedno turistické středisko, kde by nám snad mohli poradit. Chvilku si povídáme s paní a ptáme se na kola. Říká, že u nich si můžeme zaplatit výlet na kolech, ale je třeba se objednat několik dní předem. Na to nemáme čas. Ptáme se, jestli neví o té půjčovně kol a na to prohlásí, že tam mají přece otevřeno od jedný. To ví přece každej.

Času máme dost, tak zabloudíme do parku na wagashi s naším oblíbeným výhledem na Fuji. Tomu se prostě nedá odolat. Čaj koupíme v automatu na pití, jak jinak v Japonsku. Rozhodneme se vrátit do půjčovny kol a dohodnout se na neděli. Zbytek dne různě protrajdáme, zjištujeme tarify na mobil a najdeme jednu útulnou kavárničku.

Následující den vyrazíme pro kola. U obchodu se opakuje situace, je zavřeno a nikde nikdo. Nevzdáváme to a usedneme do stínu. Nevím, kam zmizela japonská dochvilnost, akademickou čtvrthodinku ovládají skvěle. Máme typické kolo s košíkem vepředu. Má tři převody ale ... vypadá to, že jejich převodovka funguje nějak jinak než naše. Teď mě mrzí, že jsem to víc nezdokumentovala, haha. Kolo každopádně působí dojmem, že nepřevede vůbec nic.

Jezdí se tu po chodnících, pokud tu nějaké chodníky jsou. Cesta do kopce bolí. Po pátém kopci stehna úpěnlivě prosí, ať už toho nechám. Nevzdáváme to, občerstvujeme se v místních kombini chlazenou vodou a jedeme dál. Prý už tam za chvíli budeme, říká T. asi půl hodiny. To už kolo jenom vedu, tři převody jsou prostě málo.

Konečně dorazíme na místo zaslíbené a je tam zavřený vstup. Spokojíme se s náhradním výhledem a děláme piknik na silnici. Projedou tam jenom dvě auta, tak je to dobrý. Plantáže jsou krásně zelené a dokonce i Fuji se ukázala. Maximální spokojenost!

Po cestě zpátky TT. zahlédne malý obchůdek, kde prodávají pochutiny z čaje. Dám si čajové latte a T. si dává matcha zmrzlinu. Je krásně zelená a je jí hodně, takže je trochu i pro mě, juchů. Krásné zakončení naší jízdy.

Odevzdáme kola a míříme domů když tu nás cvrnkne do nosu obchod s porcelánem. T. se zalíbí zvoneček do větru ve tvaru Fuji a já neodolám pohárku na saké. Kupodivu ve tvaru Fuji. Pak ještě narazíme na obchůdek, kde mají tuny roztomilých věcí s kočičkama. Do teď nechápu, jak jsem tomu mohla odolat a nic si nekoupit :D

Tentokrát speciální edice fotek aneb Fuji tisíckrát jinak, Zůza se málem vykoupala v ledové řece, variace na čajové listy, zdravá strava, i nohy mají svou chvilku slávy... pobuřující název - idžiwaru Bičči?? a má Zůza plešku nebo je to jen sportovní účes?? a mnoho dalšího: Tady

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama