11 - Vodopády Akiu

3. srpna 2018 v 2:37 | Zuzu
Našla jsem si tu kamaráda K., který je hrozně zvídavý a nějakou dobu studoval ve Francii, tak občas prohodíme nějaké to francouzské slovíčko. Ale jinak je to Japonec, takže mám konečně příležitost posvištit kandži.


Lingvisticky je vždy o čem povídat, to je zábava. Nabídl mi, že mě vezme k nedalekým vodopádům a co lepšího se dá dělat v šíleném horku než jít k vodě?

Nejdřív jsme přišli ke chrámu a jak už to tu chodí, vyslali jsme prosbu bohům (samozřejmě s malým úplatkem). Pak nás čekala menší procházka lesíkem a už jsme viděli vodopád z dálky. Překrásná scenerie s přilehlými kopci. Je to 55 metrů vysoký vodopád. Dál jsme ťapali lesem, má obuv nebyla nejvhodnější. Přeci jen pantofle mají své limity, haha. Naštěstí to ale nebyla žádná šílená divočina (jako minulý víkend, ale o tom až někdy příště!)

Zbývalo jen sejít spoustu vysokých schodů a byli jsme tam! Dokonce se tam vyskytoval i televizní štáb. To mi nezabránilo okamžitě strčit nohy do vody. Jé, to byla úleva, voda byla krásně studená a osvěžující. K chvilku otálel, ale sundat boty nebylo o moc těžší než sandály a tak jsme seděli na kamenech,nohy v chladné vodě a kochali jsme se vodopádem. To byla nádhera, než mi došlo, že jsem si zapomněla namazat nohy opalovacím krémem. UPS. Co si budeme povídat, kolena byla lehce do červena.

Po osvěžení jsme se vydali lovit oběd, následně kavárničku s překrásným výhledem na pole a na závěr jsem si dal slanou zmrzlinu a nohy jsem smočila v horkém prameni v městečku onsenů Akiu. Je divné dát si nohy do teplé vody, když je přes třicet? Jo, ale i tak to bylo příjemné. Cachtací den.

Musím přiznat, že zmrzlina s příchutí soli byla dost nudná a takzvaná šíkvasa byla mnohem víc svěží - byla totiž kyselá. Zdá se, že to je citrus podobný citronu. Na obrázku spíš vypadal jako mix limetky a pomeranče nebo mandarinky.

Cesta zpátky byla vtipná v okamžik když mě vezl domů (což nevěděl kde je) a já jsem pronesla, že vůbec netuším, kde jsme :D Museli jsme sahnout po google mapách, abychom zjistili, že jsme přejeli nádraží a jeli úplně jiným směrem. Hned jsem si vzpomněla na Duškovo vyprávění ze čtyř dohod, když své ženě popisuje přesně cestu jak někam dorazit a její představa se s jeho představou tak liší, že to vůbec nemůže najít. Ztraceno v překladu.... Během cesty domů jsme dostali chuť na kafe číslo dva, tak jsem ho udělala u mě a konečně bylo Carcasonne v akci! Přišla bouřka, vyhodila pojistky a zase šla o dům dál. Na závěr jsme ještě viděli duhu...

Co víc si přát? :) Neděle jak má být...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama